Krems, Melk a plavba po Dunaji údolím Wachau

Pátek v 12:16 | Diddlinka |  Výlety

Krems, Melk a plavba po Dunaji údolím Wachau


S dalším mini cestovatelským zážitkem se dostaneme do Horních Rakous a konkrétně vinařské oblasti Wachau, kterou protéká Dunaj (Donau). Jeden den o víkendu bohatě stačí. Hlavně je dobré vychytat počasí, ať z toho něco máte. Ale bohužel to si dopředu neobjednáme. Teď zpět k zeměpisným údajům, pro malé upřesnění jsem si opět připravila mapičku, kde jsem vyznačila úsek, který jsem navštívila.


Plavba po Dunaji byla hezká, první hodinu a půl určitě, ale pak jsme se dozvěděli, že celá plavba trvá tři hodiny! K tomu se zatáhlo a začalo neskutečně foukat a bylo načase opustit místa na vrchu a schovat se v zakryté části... Zbylou hodinu jsme strávili postávající za okny v teple a těšili jsme se až připlujeme do Melku. Po cestě bylo plno krásných výhledů (jsou vyznačeny v mapě).

Nahoře vlevo je Dürnstein, barokní kostel a na kopci pevnost, nahoře vpravo vidíme vesničku Weisskirchen, která vůbec nemá bílý kostel, jak název hlásá. Dole vlevo Spitz a pohoří a na poslední fotce vidíme Emmersdorf an der Donau.


Šťastný jsme připluli do Melku, na panoramatické fotce je vidět, že se počasí umoudřilo a vysvitlo nám sluníčko. Opactví Melk se pyšní zahradami a krásnou kaplí, která je bohatě zdobená. Je krásně opraven a udržován, protože je to památka UNESCo, na kterou jsou rakušáci pyšní. Dalším bodem, kterým se Melk může pochlubit je to, že se zde natášel kousek filmu Jméno Růže, podle stejnojmenného románu od Umberta Eca.
 

Pilotem na čtvrt hodiny

12. května 2017 v 20:47 | Diddlinka |  Něco o majitelce tohoto blogu :) ...
Chtěli jste si někdy vyzkoušet let letadlem a vidět vše z první ruky? Někdy nestačí jen chtít, ale také pro to něco udělat, obětovat a vystoupit mimo svou konfortní zónu. Když se tak stane, tak dobrodružství je na cestě. Nebo spíše řekněme, když najdete šílenou výzvu a musíte si jí prostě zkusit ať se děje, co se děje!

Jednou takovou akcí byla akce na Hosínském letišti, zkušební lety pro budoucí plachtaře. Ta představa, že to letadlo nemá motor byla docela šokující, jak to může lítat? To je asi první otázka, která se vynořila v mé hlavě ☺ Ale abych to zjistila, tak se do toho prostě musím vrhnout a bylo to, přihlásily jsme se s kamarádkou, které se zpočátku tenhle návrh moc nezamlouval, ale nakonec, proč ne? Žijeme jen jednou a po prožitém společném šoku s názvem Belgie jsme se do toho vrhly společně. Pak zbývalo už jen čekat až přijde termín, na který jsme se zapsaly a hurá do oblak!

Celý tenhle vtip začal společnou schůzkou, kde jsme obdrželi nějaké základní informace o letišti Hosín, leteckém klubu a finanční náročnosti lítání. Pak se skupina částečně vystrašených účastníků přesunula k prvnímu letadýlku, kde jsme dostali podrobný popis letadla, různých páček, na co šahat máme a na co ne, pak nám ukázali jak se leze do padáku a jak se všechny ty popruhy zapínají a nakonec instruktáž byla zakončena správným nástupem a výstupem z letadla. Byl nám představen instruktor a taky pilot prvního letadla, který nás měl za úkol dostat do vzduchu a pak odpojit a nechat nás "napospas" větru a proudům vzduchu. (Jestli toto čte nějaký zkušený letec, tak rovnou říkám, že odbornost tady nenajdete...) A pak už na startu se objevil první stroj a první odvážlivec.

Moje odvaha se dostala na řadu jako čtvrtá, nastoupit na dráhu, zakurtovat se do padáku a pak správně skočit do letadla, určitě se tomu říká i jinak, ale odborník na toto nejsem. Důkladně mě tam zakurtovali a pak už jen zaklopit a přivázat jedno letadlo ke druhému a hurá na dráhu na start. Doteď jsem byla ještě klidná... Vrtule vedoucího letadla se roztočila a začalo být ouvej, lano se napnulo a cuklo to a už jsme jeli... Po chvilce to začalo krásně stoupat. Vlastně nic až tak extra strašnýho, přirovnavala bych to asi ke klasickému vzletu, jen to víckrát cukalo a škubalo, zrovna se začal zvedat trochu vítr, ale ještě to bylo ok, pak to začalo zabočovat a v tom krásném obloučku se odpojilo lano. Hodilo to s nami pěkně, docela jsem se lekla, ručičky na budíkách ukazovaly tolik čísel... Prý jsme nabrali nějaká špatný proud, ale když jsme se po velice nakloněné otočce dostali do správného proudu vzduchu, tak už to začínalo být lepší. Krásně začalo svítit sluníčko a vyskytl se mi krásný výhled na Hosín, Hlubokou, v dálce pod šedým mrakem vyhlížely věže Temelínu, také jsem viděla malé vesničky v okolí, krásnou stavbu dálnice ☺. Výhledy úžasný, kdybych mohla, kochala bych se, ale přece nemůžu odmítnout nabídku, že si to můžu zkusit! Následovala jsem instrukce od instruktora a zkusila jsem si rovný kousek letu, vzdorovat těm proudům bylo vážně těžky, takhle citlivý, malinko doprava, doleva a už člověk se stáčel, tam kam rozhodně nechtěl ☺ pak jsem si vyzkoušela pár koleček, ty se mi zdáli docela jednoduchý, ale ono obkroužit správně kolečko, aby to bylo kolečko a nabrat ten správný proud, vítr atd nebylo úplně jednoduché, jak se na první pohled ze země zdálo... Pak jsem stroj vrátila do rukou zkušeného pilota a chystali jsme se na přistání. Udělalo to hups a pocítila jsem takový divný stav, prej to byl stav beztíže, ale hned to bylo dobrý. No a pak se předemnou ukázala dráha a mohli jsme klesat. Ti předemnou měli tak krásná přistání, takže na mě čekalo něco jiného, takové trošku tvrdší, křídlem jsme vzali i dráhu, tý trávy tam bylo prostě málo no ☺☺☺

A teď pár střípků z dnešního zážitku:


España low cost 2/2

30. března 2017 v 17:03 | Diddlinka |  Výlety
Pokračování první části mého dobrodružství po Španělské krajině najdete zde: http://diddlinka123.blog.cz/1703/espa-a-low-cost-1-2

Konečně se můžeme vrhnout na fotky a na zážitky při podnikání low cost cest po Andalusii a okolí Madridu. První destinace kam směřovala má cesta byla Málaga, tak si ji pojďme prohlídnout a trochu si povyprávět. Málaga je na můj vkus malé přímořské městečko s plno památkami, mezi kterými najdeme Alcazabu (pevnost s hradbami), Gibralfaro (zachovalý hradní komplex s úžasnými vyhlídkami na město Málaga, nenajdeme v něm paláce, přirovnat by se dal k Alcazabě s islámskou architekturou, také zde je vyhlídka Mirador del Gibralfaro), Plaza de Toros (býčí aréna), Ayuntamiento (radnice), také nemůžeme minout La Aduanu (bývalý správní a celní úřad za doby Kryštofa Kolumba). Nad Málagou se tyčí nedostavěná katedrála - La Catedral, které chybí jedna věž. Než člověk dorazí do středu historického dění může projít různými parky, jako Paseo del Parque nebo Jardínes Botánicos, které jsou kousek od přístavu. Také zde najdeme náměstíčka jako Plaza de la Constitución, Plaza de la Merced, Plaza de la Marina...

*Co si představit pod pojmen islámská architektura? Nejtypičtějším prvkem pro stavby náboženského rázu se stala kopule, architektonické řešení je různé a prošlo poměrně složitým vývojem, během něhož vznikla řada problémů jak roznést váhu. Vyřešení těchto problémů umožnilo stavět větší kopule. Druhým typickým prvkem je využití kýlové klenby. Dále zde najdeme oblouky, které nesou bohaté zdobení pomocí islámské kaligrafie a různých barevných dlaždiček, velký význam mají vytesávané dřevěné dveře. Také se vystavují nádvoří a začíná se objevovat podstata zahradní architektury - tu můžeme vidět v Casa de Pilatos a v Jardínes Generalife a Paláci Nasirides v Alhambře.

Výhled z Miradoru del Gibralfaro na přístav a Plaza de Toros, radnice a pro velký úspěch ještě jednou býčí aréna.

 


España low cost 1/2

30. března 2017 v 17:03 | Diddlinka |  Výlety
Ahoj všem věrným a vytrvalým čtenářům!

Po dlouhé době zase zpět, tentokráte s článek, který bude asi nejdobrodružnější ze všech již napsaných a tedy prožitých! Jak už sám nadpis říká, mé nové dobrodružství bude ze Španělska a na moderní způsob cestování low cost, tedy se sníženými náklady a přesto plný dobrodružství. Již dlouhou dobu jsem na internetu četla různé rady a triky, jak cestovat co nejlevněji. Ano, tento moderní trend mě doopravdy oslovil. Proč to tedy nezkusit? Proč si díky tomu nesplnit sen, který mám už 8 let?

Celé toto šílenství začalo jednoho nevinného podzimního večera, kdy jsem znuděna procházela různé servry s výhodnými letenkami. Hlavou mi běželo jen jediné, "Proč je to z Prahy tak drahý?". V tu jsem si vzpomenula na kamarádku, která letěla na Korfu z Blavy, proč se tedy nepodívat na letenky z Bratislavy? A tímto počinem započal celý maraton španělského šílenství alá pod pracovním názvem "España low cost"! Letenky koupeny během pár minut, díky radám již zkušených cestovatelek ☺ Tímto jím díky! A pak už jen čekání na 4 denní možnost free checkinu před odletem... Mezitím jsem strávila docela dost hodin hledání vhodného a přesto levného ubytování. Nic není nemožné! Podle cen a dostupnosti míst, které jsem chtěla vidět, jsem zvolila jako výchozí destinace Málagu a Madrid. Pak už zbývalo jen sehnat průvodce a čekat až se to přiblíží!

Den D nastal a s ním i odjezd do Blavy, spolu se svými zavazadly jsem se odebrala na vlak a vyrazila vstříct novému dobrodružství. Dorazila jsem s předstihem a po výstupu v Blavě jsem ihned po čmuchu poznala, kde to jsem. Nic se od mé poslední návštěvy nezměnilo! ☺ Již s nastudovanými info, že musím na buď 61 či 61N jsem se vrhala po automatu, kde koupím lístek na bus, jeden nefungoval, další měl frontu až kam a nezbývalo nic jiného než čekat. Uklidňovala jsem se, že to jezdí přece každých 20 minut, že to stihnu. Vlastně pro mě bylo důležité projít do určitého času kontrolou, žádné odbavování zavazadel mě nečekalo a tudíž pro mě neplatila ani ta 2 hodinová čekací doba... (1. výhoda low cost cestování). Když jsme se dokodrcali na konečnou zastávku Bratislava Airport zůstala jsem s údivem stát, co to je a kde to jsem! Hlavní město a tak malé letiště? "Jsem tu správně?", ano, byla jsem! Ve večerních hodinách letiště zelo prázdnotou... Docela příjemné překvapení po celým dni cestování.

Letišní kontrola, byla taková s rodinnou atmosférou a žádný "dělej a honem". Všechno v poklidu. Poprvé jsem letěla s letenkou vytištěnou a vzhledem k tomu, že vím, jak mě má moje tiskárna ráda a tiskne pruhy na vše, co nutně potřebuju, aby vypadalo, tak s malými obavami, zda bude kód přijat jsem se vydala k pánovi, naštěstí jako pojistku jsem měla i letenky v mobilu... člověk nikdy neví! Ale vše klaplo a vše, co jsem si vezla v příručákách splňovalo normy.

Álvaro Soler

19. února 2017 v 19:26 | Diddlinka |  Moje setkání
Španělsko-německý zpěvák Álvaro Soler dorazil včera do Prahy na svůj první koncert v rámci svého prvního tour Eterno Agosto, které představil v Karlíně v Praze, Beznadějně vyprodané Roxy v Dlouhé se změnilo na Forum Karlín během prvních 3 týdnů, co vstupenky vstoupily do prodeje. První várka byla k dostání skoro za pětistovku a ta druhá asi za 650,-. Nicméně, lidé akční jako já, si ihned koupili lístek, jak se to dozvěděli ☺ Plno lidí jeho písničky nezná, ale myslím, že vás tady spolu s článek provedu, aby jste se dozvěděli něco víc!

Praha byl jeho teprve čtvrtý koncert, začal v Polsku. A musím říct, že to mělo energii, i přesto, že má vlastně jen jedno album na svém kontě... Byla jsem mile překvapena, nečekala jsem, že to budu hodnotit takto pozitivně, protože Enrique byl pro mne velkým zklamáním, takže mohu napsat, že tady jsem nelitovala!

Co mě docela vyšokovalo, když jsem se z metra dostala k místu určení. Koncert začínal až za hodinu a něco a neskutečně dlouhá fronta se táhla od vchodu až na roh ulice, kterou jsem přišla. Poslušně jsem se zařadila do fronty a čekala. Moc dobré místo to nebylo, stála jsem na rohu a vedle popelnic asi hodinu než se poprvé pohnula řada. Nešlo to zase až tak rychle, pak se to zase zaseklo a čekali jsme dál. Po dalších 15 minutách se řada opět pohla a stále jsem se neblížila ke vchodu. Začala mě chytat deprese, že se svým slavným metrem šedesátsedm toho moc neuvidím, ale hnala jsem se dovnitř, aniž bych si odskočila na wc či nechala bundu v šatně. Zabrala jsem místa, asi cca 3 řada od zábran. Jen nemilé bylo, když předemnou stáli 3 žirafy :( Ale nakonec jak se hnul dav, tak jsem měla dobrý výhled.

Předskokanka Alaska, teda nic moc, zda to někoho zaujalo, to nevím, ale rozhodně ji lidi nevypískali. Poté co skončila bylo asi pulhodiny ticho a lidi začali být nervozní, kde je a kdy přijde Álvaro...ale nakonec s úderem 20:30 se na pódium ukázala skupina a s velkým a hlučným nástupem přiběhl i hlavní zpěvák. A začalo to. Dokonce rozhýbal dav, ale nebylo to zase až tak rychlý, jak bych čekala od Španěla. Ale snažil se. Za sebe hodnotím pozitivně, přístup a odvaha se cení☺
Dojali jsme ho, když mu plno lidí svítilo mobilem při jedné pomalejší písničce. Fotku najdete na jeho instagramu: @alvarosolermusic

Mám pro vás pár svých instagramových fotek:

Green Day

26. ledna 2017 v 13:56 | Diddlinka |  Moje setkání
Před 4 dny byl onen velký večer. Green Day večer, Green Day noc. Green Day den! Psalo se datum 22. 1. 2017, konečně skoro po 7 letech potěšili Green Day Prahu svou další návštěvou. Tentokrát k nám vyvezli své poslední album Revolution Radio. Koncert byl úžasný, super, prostě těžko popsatelný obyčejnými slovy. Počasí nám moc nepřálo a tak nápad čekat asi tak 2 hodiny před halou se neukázal jako ten nejlepší. Ale kdybychom tam už neočumovali od 4 odpoledne, tak bychom přišli o zážitky.

Tramvaj dorazila na zastávku a vydaly jsme se spolu s davem k Tipsport aréně v Holešovicích. Bylo něco málo po čtvrté odpolední a počasí nám ještě tak trochu přálo. Když jsme došly blíže u arény bylo x lidí v pravidelných řadách u každého vlezu. Přece tu nebudeme stát jak dva truhlíci v lajně, když máme místa na sezení a nejde nám o to dostat se blíže k podium... A tu bylo na místě obejít arénu, kouknout, kudy by mohli pláchnout, kdyby náhodou... Bylo nám z části jasné, že jsme tu už pozdě, že už budou urrčitě uvnitř. Ale já to nechtěla vzdát. Nějací lidé tam obcházeli taky, tak jsme se přidala do houfu. V tu chvíli nepříjemnej pošuk u závory začal být neklidný, furt něco mluvil do vysílačky a přešlapoval na místě. Kdo by taky nepřešlapoval, zima byla čím dál tím větší! Najednou se vynočilo černé auto s tmavými skly a mířilo si to směr podzemní garáže. Nenápadně jsme se ještě s jedním klučinou vydali ke garážím, žádná ochranka, nic. On vlezl až dovnitř a vyhodili ho po chvíli ven. Já na to neměla, tak jsem jen nakoukla. Z toho černého auta vystoupil Tré! Otočil se a zamával. Pak nás hnali ven. Za cvhíli za ním přijeli další 3 auta stejné barvy a stylu, s tmavými okny a pražskou značkou. Když přijíždělo to první, tak si kamarádka dělala srandu, že to nejsou oni, že to vypadá jak pohřebák a že Billieho určitě nepovezou v pohřebáku :D No, byli to oni!

Green Day už byli uvnitř a nám zbývala asi hodina a 30 minut stepování na mrazu než se otevřou vchody a lidi se budou hnát dovnitř... Tak jsme ještě šly obejít halu, zda náhodou něco nevyzjistíme. Po cestě kolem jsme potkali pár, který tam prý čekal už od 2 odpoledne, moc jsme je nepotěšily, když jsme jim řekly, že už jsou vevnitř, že přijeli garážema z druhé strany. Chvili jsme si povídali a pak se každý vydal na jinou stranu. Šly jsme k zadní části arény, bylo vidět jak mají připravené věci vzadu, zkoušeli zrovna světla. Pokračovaly jsme k prosklenému konci, aréna se už nedala obejít a tak jsme za oknem pozorovaly, co se děje uvnitř. Předkapela si tam leštila kytary a asi i ladila, skládali si tam bubny, dokonce jsme si udělaly novýho kamaráda :D obstaral by nám podpisy předkapely, ale měly jsme jiný cíl. Green Day nebo nic! ☺ A za chvíli na to začala zvuková zkouška předpely. Nebylo to marný, ani dlouhý, ale co člověk pozná ze zvukovky? Pak následovala zvukovka Green Day, zmrzý jak hovínka u cesty jsme se nehodlaly vzdát čekání na tomto místě. Kord když člověk vidí šipky na catering, a do šatny, naproti nám bylo Green Day family room. Když skončila zvukovka,napjaté jsme čekaly, co se bude dít... A v tu chvíli jsme zahlédly Trého jak jsme do Family room, dveře zamčeny, tak se musel otočil a dva pošuky za sklem nejde přehlédnout! Usmál se na nás a zamával nám! Pak pokračoval dál... Plni optimismu jsme čekaly dám, kdyby náhodou ještě někdo, nakonec jsme viděly Mika a Billiho jak si to hnali směrem catering. BJA měl velkou ochranku, jejich ochranka, ochranka Tipsport a ještě policie... Poté jsme už nikoho neviděly a před šestou jsme se vydaly do nekonečně dlouhé fronty u prvního vchodu do arény. Davy, skoro se ta fronta nehla a než jsme se dostaly dovnitř byla půl hodina pryč. Každého prověřovali detektorem na kovy, museli jsme vyndat z kapec všechno, kontrolovali, zda nemáme něco v kapucích. Skoro jako na letišti, jen ty rámy chyběly...

Předkapela Interrupters mě live nezaujala. Nebylo to špatný, ale ta třičtvrtě hodina bohatě stačila. Přišla jsem kvůli Green Day, to bylo snad jasný!

Osmá hodina večerní udeřila a na podium se objevil ten jejich růžovej zajíc. Naštěstí tam neoxidoval tak dlouho jako v roce 2010 na Výstavišti v Holešovicích. První písničkou, která zazněla byl song "Know Your Enemy", kterou rozezpíval arénu na Hey ho! Já už stála od začátku, lidé to komentovali, jako co jsme si to dovolily s kamarádkou. Jako vážně si mysleli, že na punkovým koncertu budou sedět? ☺☺☺ V průběhu prvního songu předvedl ohnivou show a vyburcoval sedící dav na tribunách, aby zvedli ruce, a pak aby se všichni zvedli "Stand Up!" a doprovodil to slovem "Jump!". Až do konce si moc lidí nesedlo. Všichni skákali, zpívali a užívali si to, no někteří jedinci asi trpěli, ale to byl jejich problém. Myslím, že jsme provedli dokonalou zatěžkávací zkoušku celé arény a dokázali jsme, že i povyk, poskakování na Green Day přežije. Když jsme odcházeli, aréna ještě stála! ☺


(Youtube je plné mnoho záběry z Prahy, takže můžete dohledat jakoukoliv část z koncertu. Některé jsou kvalitnější jiné mají otřesný zvuk, ale pro nasátí té suprové atmosféry... Jsem vám jednu našla.)

Enrique Iglesias

22. prosince 2016 v 19:26 | Diddlinka |  Moje setkání
Když se řekne Enriquei Iglesias, tak asi každý ví, o koho se jedná... Španělský zpěvák žijící v Miami. A další drby z jeho soukromého života, které se dostaly na přední strany bulvárních plátků... Jenže, když měl tenhle přeslavný člověk dorazit do Prahy, tak jsem odobně nezaznamenala žádnou předem upozorňující reklamu na to, že sem pojede v rámci svého (už asi dvouletého) tour Sex and Love. Kdyby neexistovaly sociální sítě, tak bych se to pravděpodobně ani nedozvěděla. Ne, že by mi to Twitter či FB vyhodil jako nějakou "otravnou reklamu", to vůbec! Přišla jsem na to až tehdy, kdy kamarádka dávala na instagram fotku lístků. Jinak bych ani nezaregistrovala, že tu bude. Ihned po tomto zjištění následovalo pátrání a googlení, kde, kdy, za kolik a kde to můžu zarezervovat a pak koupit... Tato mise číslo 2 byla úspěšně splněna. Misí číslo 1 můžeme zahrnout celý proces "přijití na to", že tu bude ☺ Když byla splněna mise 2, zbyvalo už jen čekat než přijde prosinec a s ním den 18.ctý, tedy den koncertu. Jak jinak než Praha a tam Tipsport aréna, která byla narvaná, já osobně jsem kupovala lístky v poslední přidané várce, tedy poslední třetí. Zbyly už jen ty do horních řad. Stání u podia či v druhé sekci - také stání, už nebyl ani jeden jediný lupen volný. To samé s lístky co nejblíž k podium. Takže na mě zbyl až ten "nejlevnější" vrchní ochoz. "Nejlevnějším" myslím lístek za 890,-. Myslím, že kdybych koupila dražší, ve snaze se dostat blíže, tak bych litovala.

Den začal tradičně. Ranní budíček, vstávačka a úprk na vlak směr Praha... Strávila jsem tam super půlku dne s kamarádkou (skoro příbuznou - naše rodinné vztahy jsou trošku složitjší). Zašly jsme si do mexický restauračky, obsluhovali náš Mexičani. Bylo to velice zvláštní a dost super. Poté trochu toulačky po Praze a pak byl čas vyrazit k Tipsport aréně. Předemnou byla 40 minutová cesta tramvají, do které postupně přistupovalo víc a víc lidí, kteří ne a ne vystoupit... A proč by taky, když všichni!!! jeli na koncert... Dav před arénou silně houstnul a tvrořily se fronty, předložit vstupenku, nechat venku pití a i deodoranty (i ty jsou v dnešní době nebezpečný!) ☺ Smradu zdar! ☺
Když jsem konečně se dostala dovnitř arény, tak u každýho záchodu fronta... Rozhodla jsem se hledat místo, jen to hledání mi zabralo 20 minut! To je tak velký! Při cestě "vzhůru na ochoz" jsem potkávala míň a míň lidí a čím dál tím menší fronty na wc... Ta představa 3 hodinovýho svéjení se tam byla šokující.
Můj sektor začínal 6, když jsem se uřícená vyškrábala na sektor 5, čekalo mě nemilé překvapení. 601 a 602 sektor škrtnut a tam papír, že se lístky nevyprodaly! (Vždyť bylo kompletně vyprodáno?!) a že se máme přesunout na sektor 509, tedy o pár schodů níž. Tam nás nahnali do poslední řady, kde nebylo vůbec místo na nohy a po asi 20 min sezení jsem to vzdala a šla si najít své původní místo. Našla jsem ho a nebyl problém si tam sednout... Tak nevím, zda to tam zůstalo z nějakého jiného koncertu a usazovači měli špatné instrukce, ale to bylo první mínus hned na začátek!
Předkapela či jak jinak to ono individuum nazvat, byl to asi DJ, kterej tam 45 minut mixoval tuc tuc skladby beze slov a ani vypískání nějak nepomáhalo. Vždyť jsme přišli na Enriqua! Toto hudební týrání bylo nekonečné, ale nakonec jsme se dočkali krásného konce v podobě ticha!
A pak to přišlo! Z ničeho nic na podium vběhla nenápadně kapela a než stihli popadnout nástroje už tu pobíhala ta naše megastar, na kterou jsme přijeli...

A pak následovalo... jak jen to napsat... docela velké zklamání!
Při úspokojení fanoušků, v prvním sektoru, Enrique pobíhal sem a tam po podium, podával ruce, fotil selfíčka, vypadal docela jako zmatený člověk ve velkoměstě. Z jedné strany na druhou a pak zase zpátky, na molo a sem a tam... Ale asi největší zklamání pro mě přišlo, když zněla anglická písnička a při tomhle zmatku nestíhal zpívat no nebo to alespoň předvádět. Playback hrál a on se nechytal.
Ve španlěských songách měl navrch! To jsem byla mile překvapena, nepřišlo mi to, že by to bylo s palybackem, zpíval a vážně zpíval a doprovod mu dělala nějaká zpěvačka (kdo to byl, netuším) ale měla vážně krásný hlas, až se mi zdálo, že v nějakých částech překryla Enriqua. Ale ty bohužel jen 4 španělský písničky jsem si užila - Loco, Bailando, Duele el corazon a El perdón.
Konec koncertu byla jedna velká neznámá... Nebo jak si to jako účastníci koncertu máme vyložit? Rozbrečel se na podium, zda dojetím a nebo něčím jiným, to už nechám na vás ať si to domyslíte jak chcete (ale dozvěděla jsem se, že má prej problémy s nějakejma práškama na deprese a ty způsobujou např.: ztrátu textu písní, náhlé a silné emoce a když k tomu přidáme pár panáků něčeho tvrdšího, tak jaký to může mít účinek?) Poté následovala dlouhá pauza a někdo tleskal, někdo křičel a někteří se začali pomalu sunout k východu... Pak se asi sebral a vyběhl na podium a snažil se ještě "zazpívat" jednu písničku, kterou za něj odzpívala ta zpěvačka a někdo další, tedy vokálisti či "křoví" ☺. Myslím si, že po té mělo ještě něco následovat, ale na to už nedošlo...
Koncert byl z "ochozu" jako na dlani, to považuju za velké plus, veškerá show, efekty, ať plameny, páta, či mega balonky nebo konfetová děla... To si člověk vychutnal jen zvrchu. Sice na fotky úplně vražedná vzdálenost, což je škoda, protože ani mobil a ani foťák to nepobrali...
Když jsem z ochozu viděla, že po nevydařeném konci si bere mikinu a míří do zákulisí bylo mi jasné, že koncert skončil. Ani ne 2 hodiny, no, možná 2 hodiny podivné show, o které si každý, kdo byl, může myslet své. Mé pocitiy jsou zvláštní, nad velkým zklamáním převažuje i radost, že jsem si konečně po 9 letech splnila sen, že se jednou podívám na koncert Enriqua Iglesiase a tím jsem si škrtla další přání na mém listu přání.

Když se začal tak narychlo "balit", tak jsem se zvedla a směřovala dolů, abych se vyhla davu lidí. Ale ten jsem zastihla tak i tak... Když jsem dorazila k zadní části arény, viděla jsem dvě velká černá auta s černými skly a jak do nich sedá... To byl další takový smutný bod, který ukazuje, jak moc "miluje" své fanoušky. Co se na koncertu stalo, proč to nakonec mělo takový divný konec či proč si tak rychle zbalil 5 švestek a utekl se už asi nedozvíme. To co jsem se dočetla, tak asi jen to, že zrušil všechny rozhovory...

Nebyla jsem sama, kdo měl takovýto divný pocit, vedle mě seděli dva kluci až z druhý strany Slovenska. Přijeli na Enriqua a odjeli zklamaní. Kamarádka, co seděla o 2 patra níže z toho má také smíšené pocity. A proto říkám, zda někdy příště, tak to ještě uvidím. Ale rozhodně bych to ráda porovnala s koncertem v jiné zemi, zda je vážně tak špatný a nebo to bylo Prahou.

Mějte se krásně!
Šťastné a veselé Vánoce!



Kočky a kocouři

1. prosince 2016 v 0:53 | Diddlinka |  Moje setkání
Zdravím všechny své věrné čtenáře!

Po dlouhé době jsem zpět, abych na chvíli úřadovala. Mám toho hodně, času málo. Typický život vysokoškoláka. Ale když je ten advent, tak se musí trochu zvolnit, odrazit a pozastavit se v tom hektickém (už před vánočním) shonu a honbou za materiálními věcmi. Ale udělat někomu radost je mnohem lepší. Už delší čas je to, co jsem si vyhlídla, tenkrát novinku, dnes už ne tak novou věc, no, vlastně kavárnu.

Kavárnu, kde se budete dělit o své místo s kočkou, budete jí drbat a mazlit a ona vám za to bude vrnět v klíně a nebo na polštářku vedle vás. Ano, Kočičí kavárna! Novinka, Boom, před cca dvěma lety. V Praze se otevřely hned 3 a vážně je z čeho vybírat. Dala jsem na recenze na netu a pak také od lidí, kteří tam byli a vybrala jsem, doufám, že tu nejsprávnější. Z jedné strany to chce hodně odvahy a z druhé je to něco nového a hlavně nezvyklého. Tedy pro mě. Rozhodně tímhle "překvapením" že tam někoho pozvete, neuděláte radost alergikovi či někomu, kdo pořad všude nosí odchlupovač a rozčiluje ho každé smítko na kabátu či kalhotách... Rozhodně překvapíte milovníky koček! Kočičky, které vám tam budou dělat společnost jsou kočky, které dostali druhou šanci. Tedy z útulku. Jsou krásně heboučké a i přes to všechno, co je čekalo v životě od koťátka do dospělosti, jsou přítulné a zvyklé na lidi, ano, někdy je něco vyděsí, ale to by se mohl polekat i člověk. A teď už hop do kavárny.

Kavárna Kočičí.
Malá a útulně vypadající kavárna, která se nachází v Praze v části Karlín, kousek od ulice Sokolovská a divadla Karlín, pár metrů od katedrály Cyrila a Metoděje. Kavárna má dvě části, vrchní, u oken s výhledem na ulici a barem a potom spodní část sklepní, kde mají kočky úplný ráj. Vysoké škrábadla, různé schovky a hračky. Malou knihovnu, kde se rádi kočkujou a u záchodů mají speciální dvířka do svého "domečku".
Kočky a čistota. Je to kavárna a mnozí z vás si řeknou, že tam musí být bordel, nepořádek atd... Ve skutečnosti je tomu tak, že kavárna je uklizená, jediné čeho si člověk může všimnou je, že tahací papírové kapesníčky jsou občas roztrhlé, koho by to nelákalo, když pozorujou lidi, jak to vytahujou? Pomazlila jsem tam asi 4 kočky, jako v náručí, a nemohu si stěžovat, že bych na sobě měla tolik chlupů, když zvednu našeho kocoura... skoro nic. Já jsem byla velice spokojena.
Na stolečku nás čekal spolu s rezervací i "manuál" která kočka je jaká, jak se jmenuje a jaká je. Než jsem se tím prokousala, tak jsem se ani nestihla dostat k nápojovému lístku a dalším dobrotám... Ale i přesto jsem vybrala rychle, měli matcha latté. Takové zelené s mlíkem, něco jako Café latté, ale bez kafe a s matchou, tedy zeleným čajem. Ve skutečnosti zelený čaj s mlíkem a pěnou ☺☺☺ To je jen info, pro ty, kteří netuší, co to je. A vřele to doporučuji!
Nabídku mají napsanou i na černých tabulích, které krásně dolazují prostor. A krásné ilustrace koček to doprovází, jak výzdoba na oknech, tak na stěnách. Už nevím, co víc bych dodala, asi jen: Za sebe mohu říci, že jsem ráda, že jsem se tam podívala a pokud budu mít ještě tu možnost, tak vyrazím znovu.


Pierce Brosnan

27. září 2016 v 18:05 | Diddlinka |  Sbírka autogramů
Nikdy se nevzdávej, nikdy!
Co k tomu mohu napsat? Asi jen to, co jsem už napsala na instagram ☺

Po roce přestanete čekat, po dvou letech zapomenete a po 7 letech jste zděšení, co vám to vlastně přišlo! I přes nerozluštitelné věnování či "s láskou" jsem mile překvapena! Nejoblíbenější Bond, který krásně zaplní mou sbírku!

Kamarádka už spekuluje nad tím, co tam je vlastně napsaný v tom věnování... Prej "Hilfe" a že si na mě po 7 letech vzpomenul, že potřebuje pomoct a že mám zachránit Jamese Bonda ☺ Tak než se do nějaký takový akce vrhnu, tak vám dám vědět ☺☺☺

Poslala jsem to někdy v září 2009, vážně nevím kdy přesně, protože jsem už po 2 letech nedoufala, že něco přijde, vlastně po pěti už vůbec ne... Tímto ho řadím na top špici těch autogramů, které dorazily velmi, ale velmi pozdě. A aktuální pořadí nyní je: 1. Pierce Brosnan (7 let), 2. Michael Weatherly (3 roky a 10 měsíců, jedna z obálek se nevrátila, třeba bude další rekord), 3. Robert Sean Leonard (2 roky a 10 měsíců).


Mějte se krásně,
Naďa!


Tom Beck

27. září 2016 v 17:51 | Diddlinka |  Sbírka autogramů z Kobry 11
Občas si vážně dávají načas... Představte si, že "žádost o autogram" pošlete po jeho koncertu, který se konal 11.3.2015, tak dejme tomu, že týden na to a teď o prázdninách dostanete odpověď ☺ Není to tak dlouhé čekání jako u některých mojich kousků...
O koncertě, který se konal v Norimberku se můžete více dočíst zde: http://diddlinka123.blog.cz/1503/tom-beck-a-till-kersting-1-2 a druhá část zde: http://diddlinka123.blog.cz/1503/tom-beck-a-till-kersting-2-2


Mějte se krásně!
Naďa

Kam dál