Mám titul, ale co mě to stálo?

31. srpna 2018 v 0:28 | Diddlinka
Eu não sei
O que é que te hei-de dar
Nem te sei
Inventar frases bonitas

Sei de alguém
Por demais envergonhado
Que por ser tão desajeitado
Nunca foi capaz de falar

Só que hoje
Viu o tempo que perdeu
Sabes que esse alguém sou eu
E agora eu vou-te contar

(D.A.M.A - Balada do desajeitado)


Tři roky, celkem 1095 dní. To je časový úsek, ve kterém se člověk snaží něčeho dosáhnout. Doopravdy je těžké se rozhodnout v 18-ti nebo 19-ti letech, co vlastně člověk chce dělat v budoucnu. Ano, mluvím o studiu vysoké školy. Tři roky stačí k dosažení bakalářského titulu. Někomu se to zdá jednoduché, jinému ne. Záleží na oboru a taky na tom, zda vás to doopravdy baví. Ale i když vás ten obor baví, tak pro to nemusejí být vždy ty správné podmínky.

Tři roky v mém životě zaplňovalo studium, vlastně musím říct, že čtyři. Byl tam takový výkřik do tmy... nicméně, za těch 1095 dní jsem se měla dostat ke státnicím v červnu, ale... To by nebyl život, kdyby to nebylo trošku víc komplikovaný, že? Myslím, že mé finální číslo na studium je rozhodně vyšší, (počítám to úspěšné studium), přidám další 2 měsíce, celé krásné letní prázdniny. Už se finální počet dní vyšplává na krásných 1157 dní. A protože je to všude jinak, tak i u nás na škole to nešlo podle standartů. Odevzdání bakalářské práce do konce dubna, s tím spojené i ukončení všech zkoušek a státnice v první polovině května. Nereálné! Když jsem viděla tento šibeniční termín, tak jsem věděla, že napsaných 20 stránek bakalářky doopravdy nebdue stačit k tomu, abych ji za měsíc (ani ne) dokončila, ukončila předměty a naučila se státnicový okruhy...

A tak jsem se dostala až na konec srpna, kdy se konají státnice, ano a zajisté, že všude se konají v září, zase nějaký jiný standarty... Ale srpnový termín se zdál víc reálný. Tedy v květnu se zdál víc reálný s tím, že do půlky července člověk napíše bakalářku, ukončí si všechny předměty a bude mít ještě čas na státnicové okruhy a když je to léto, tak i na nějakou tu zábavu. Ha ha ha! Trojité a hlasné HA za všechny mylné představy o životě v tomto okamžiku, kdy jste na posledním tažení!
 

"Kde sa všetci bijú, oportunista vyhrává."

16. července 2018 v 16:43 | Diddlinka |  Sdělení
"Hoy voy a contar la historía
Del arrepentido
Que viviendo en la memoria
Se perdió el camino.

Si saltas vives
Pero hay que saltar pa' 'dentro
Y no hay parada de metro
Que nos lleve a ese lugar.

Dónde los miedos
Se confunden con la vida
Y no queda otra salida
Que volvernos a encontrar
Con el presente..."


Psal se rok 2009 a objevil se tu blog, který byl pro milovníky Kobry 11 a Komisaře Rexe. Když to teď tak vidím, tak to bylo fakt trapný :D Ale to je už za námi, vyrostli jsme z toho, všichni ti, kdo začali blogovat.

Ale o pár let později, psal se rok 2011, který můžeme zapsat do blogových dějin jako rok vzniku blogu mé kamarádky. Je pravda, že napočátku, i když jsme byli všichni SB (Spřátelené Blogy), to byl konkurenční boj. Psát, psát a psát. Hodně článků denně nebo jeden za den, alespoň! Především hlavně slídit a dychtit po informacích a taky po tom, kdo co kde napsal... Haha, co by nám teď ve školách dali ☺!

Vyrostli jsme z toho a plno blogů padlo... Tomu tak úplně nerozumím. Člověk se léta snaží kultivoavt něco a pak to smaže? Ne, ne, ne! I když Kobra přešla a člověk se za ty léta změnil, přišlo s tím plno jiných věcí. Ale mohu říct, že čemu vděčím blogu je to, že jsem dokázala psát. A taky tomu, že z toho množství SB jsem potkala jedno, které tu vždy bude. Blonďatý andílek potkal svého Ryšavého ďáblíka a jsme u toho. Kdy jsme se potkali na blogu nevím, kdy jsme si přes blogy začali psát, také nevím... Ale co vím, že se psal rok 2013 a ten zapečetilo naše FB přátelství. O pár let později, už jsme v roce 2017, měsíci srpnu, jsme se potkali. ☺☺☺

Od té doby? Poslán pohled z velké dálky, až na Slovač, co je ámerický je prostě cool :D Zdravice od krajanů za hranicemi. Zimní návštěva Prahy, plány na výlety (v realizaci stále doufám) a doufám, že v budoucnu i má maličkost u sousedů na návštěvě. Život píše příběhy, jsem velmi ráda, že jsem byla obdarována takovýmto. Vím, že to tu už moc nežije, ale i tak.

Takže koukejte navštívit oportunistu.sk - "Kde sa všetci bijú, oportunista vyhrává."
(klikačka funguje, i když jsem musela znova přijít na to, jak se dělají, HTML se nezapomíná) ☺



"Dneska vám budu vyprávět,
příběh o pokání,
který žije v paměti,
ale cesta se již ztratila.

Jestli skáčeš, tak žiješ,
ale musíš skočit do svého nitra,
neexistuje žádná zastávka metra,
která by nás dovedla k tomuto místu.

Kde se obavy,
pletou se životem,
není jiného východiska,
než pokusit se sám sebe znovu najít.
S přítomností…"
Naďa

España - den čtvrtý

2. května 2018 v 17:43 | Diddlinka |  Cestovatelská rubrika

España - Alicante, Elche, Murcia

Den čtvrtý - Alicante

Poslední den v teplých krajinách byl předemnou. Poslední hodiny a minuty tepla, teplého ovzduší, asi 16cti stupňová teplota moře a mírný vánek. Na obloze se začaly objevovat malé bílé obláčky, které rychle plynuly dál a dál nad moře. Že by mi chtěly říci, že je nejvyšší čas vyrazit na letiště? Ale na to bylo ještě brzo!
Ranní Alicante se začalo probouzet a davy lidí proudily do města, do práce, na pláže a v ulicích to začínalo pomalu žít, bary a restaurace se pomalu otevíraly a vyčkávaly na své první zákazníky. Promenáda ožila stánkaři a město se probudilo z ranního ospalého oparu po včerejší bujaré noci v Semaně Santě.

Co se dá dělat mezi 8-11 ranní, když ještě je všude klid? Nechat všechno na pokoji a využít posledních minut odkladového místa :D a vydat se na pláž, jen tak s tam posedět a pozorovat okolí. Mezi tím potkat výpravu z Kazachstánu :D a pak pozorovat jak se obloha mění, lidí přibývá a od moře začíná vát teplý vánek, ačkoliv je písek na pláži po noci stále studený. Když jsme už u tý pláže... Večer předtím jsem si užila večerního ruchu s láhvinkou vínka a plastovým kelímkem - taková romantika! Ha ha ha! Ale mělo to své kouzlo! Na ubytku jsem v podvečerních hodinách otravovala majitelku, zda by neměla otvírák na víno, protože ve Španělsku sehnat víno bez korku - tedy pořádné zátky - by byl hřích... To nejsou jako ty naše vínečka, kde v rámci úspor na korek nezbývá ☺

A teď bych se měla vrátit k rannímu relaxu na pláži...
 


España - den třetí

30. dubna 2018 v 18:41 | Diddlinka |  Cestovatelská rubrika

España - Alicante, Elche, Murcia

Den třetí - Murcia a Elche

Po delším šlofíčku, který jsem si mohla dopřát jsem se vydala na autobusové nádraží. S příletem jsem "spadla" do toho typického španělského života se slovy "mañana". Můj výlet byl velmi limitován časem a tak jsem si místo mañana dopřála "más tarde" (později). Před devátou hodinou ranní jsem dorazila na autobusové nádraží, netušila jsem, že je tak daleko. První co bylo důležité, byl nákup jízdenky na nejbližší čas možného odjezdu. Nechtěla jsem mít den naplánovaný jako při své poslední cestě minulý rok, kdy jsem musela jízdenky na vlak RENFE koupit dost dopředu, aby vůbec bylo místo... Autobus je v tomhle volnější, stačí přijít na nádraží a u příšlušné společnosti si zakoupit jízdenku, ráda jezdím s ALSA, nějak jsem si si nima padal do oka minulý rok, kdy mi je doporučil pán od vlaků, protože měli výluku a vlak nejel :D nejel vůbec, ani autobus ☺ jako náhradní doprava, tak jak známe u nás. Výhodou je, že jezdí do frekventovaných destinací každou hodinu, buď přímo nebo s jednou zastávkou. Bus DIRECTO je jasnou volbou, dost často bývá levnější. V porovnání cen s vlakem je to levná záležitost. A tak jsem jela do Murcie.

Murcia, malebné městečko je hlavním městem Murcijského regionu na jihovýchodní části Španělska. Založeno Maury v 9. století. Městem protéká řeka Segura, na které je nejstarší část města, můžeme zde vidět Puente Viejo - Starý most, mlýny z 10. století - nyní muzeum mlýnů a kostelík. Na druhé straně řeky spatříme moderně vypadající radnici - Ayuntamiento s překrásnými záhony, zrovna ve městě probíhalo něco na způsob "květinové slavnosti" a umění ve městě. Mohu říct, že jsem přijela do rozkvetlé Murcie ☺. Katedrála v Murcii pochází až z 14století a byla dokončena v století 18., kdy už byla v tomto regionu pevně nastolena křesťanská víra. Nachází se kousek od radnice na Plaza del Catedral Bellungo. Zde se nachází i Biskupský palác. Na Plaza de Domingo najdeme kostel Santo Domingo v barokním stylu, kousek odtud se nachází Tearto Romea. V úzkých uličkách narazíme i na Kasino, které je považováno za důležitou památku. Kromě palem a mandarinek zde najdeme i parky pro dostatek odpočinku a i archeologické vykopávky, které působí spíše dojmem staveniště než objektem s nějakou důležitostí. Možná je to způsobeno drátěným ohrazením, které se u nás používá na stavbách, aby tam lidi nelezli...

Radnice

Náměstí a katedrála, Puente Viejo

España - den druhý

9. dubna 2018 v 15:12 | Diddlinka |  Cestovatelská rubrika

España - Alicante, Elche, Murcia

Den druhý - Alicante

Nemusela jsem vstávat ani tak brzo, protože jsem ve Španělsku. V zemi, kde život začíná kolem deváté a končí... No, řekněme, že ve velmi brzkých ranních hodinách. Můj pobyt jsem opět "vychytala" v termínu Semana Santa. Řekněme, že je to takový ten týden poklidnějšího rytmu před Velikonocemi. v průběhu se pořádají různé akce, hudební, divadelní a hlavně nábožensky zaměřené. Velikonoce jsou pro mnohé Španěly více důležité než Vánoce. V ulicích se promenádují v průvodu lidé s špičatými čepicemi různých barev, zálezí na městě a provincii. Pro přesnější představu mrkněte ZDE. ☺ Je to docela depresivní, přiznávám.

A teď zpět do Alicante! Probouzím se do slunného dne, docela rušného, pod okny pokoje vede jednosměrná silnice a náměstí u alicantské radnice se nezdá už tak klidné jak na fotkách vypadalo, přestně taková ta chill out zóna. Nevadí, i ten ruch vlastně patří ke Španělsku, ta živost, temperamentnost, švitoření v ulicích a nekončící noční život. Viva España!

Alicante, co vás napadne, když se řekne Alicante? Pobřeží, sluníčko, pláže, je to skoro na jihu. Dokonce jsem se doslechla, že je to Ibiza, občas někdo zaperlí. Ibiza to není, ale také je na mém seznamu ☺ Tak třeba příště se dotyčný trefí :D
Toto malebné pobřežní městečko dýchá velkolepostí. Už jen tím, že se nad ním tyčí majestátně vyhlížející hrad Santa Barbara. Tedy spíš už ruiny z toho, co se dříve nazývalo hradem. Pevnost je přístupná a vstup je free. Je přístupný výtahem za poplatek, takže ideální pro líné turisty, kteří se přijeli válet na pláž a nic nedělat. Ale jeho malebné výhledy jsou možné z mnoha částí hradu a každý je jiný, jinak úžasný, jinak okouzlující a jinak dechberoucí! Ať už na blankytnou obloku nad městem, tak na baráčky spíše k středu města, ale také na promenádu, blízké památky, přístav a písečné pláže, modrosti moře jsem podle fotek na googlu nevěřila, musím říct, že první pohled, který se mi na moře naskytl byl dechberoucí, krásně modrá průzračná voda, malými vlnami šplouchala a omývala pláže, mořské kamenné mola a přístav.
Město jako takové má plno krás, které můžete obdivovat, jsou v každém průvodci, katedrála, promenáda, park, avenida, monumento, kostel atd... Ale co nenapíše průvodce je doopravdy ostrašující výšlap na zříceninu Castillo de San Fernando, je poměrně daleko od centra, nahoře nás uvítají velmi rozpadlé ruiny a plno graffitů, ale naskytne se jiný pohledn na Castillo de Santa Barbara, čtvrtě, kterými jsme předtím procházeli a i když je vyhlídka o dost nižší než na Santa Barbaře, dle mého názoru, stojí za to!


España - den první, odlet

31. března 2018 v 18:29 | Diddlinka |  Cestovatelská rubrika

España - Alicante, Elche, Murcia

Den první - odlet z Pardubic


Minulý rok jsem zkusila cestování mimo sezónu. Tedy pro nás Čechy "mimo sezónu". Takový nenápadný předčasný jaro. Počasí ve Španělsku se mi líbilo, na jihu bylo krásně teplo a o Madridu pomlčím, tam mě potkal i sníh. Když jsem letos hledala místo, kam zakotvit za teplem a utéct od neskutečně dlouhých vlezlých mrazů, které bezlítostně svíraly Čechy, tak volba byla opět jasná, Španělsko, tam bude teplo! Letenky jsem tak náhodou potkala na facebooku. Příspěvek hlásal velkými písmeny ŠPANĚLSKO - ALICANTE a velmi krásnou cenu. Jo, v Alicante jsem ještě nebyla, hodil by se zase nějaký březnový termín jako minule, pomyslela jsem si. Po důkladném prozkoumání mapy a tipů, co navštívit nebyl problém koupit letenky a hurá za dobrodružstvím. Památky v Alicante, v Murcii a i v Elche to se dá za tu krátkou dobu stihnout.

Let by 26.3. z Pardubic. Po příjezdu na místo, kde se nacházelo letiště nás přivítala poměrně malá, nově vystavěna a docela nízká budova, která se pyšnila velkými písmeny Letiště Pardubice - Terminál Jana Kašpara. Na své návštěvníky dýchala novotou, po vstupu do malé odbavovací haly, kde se vše přizpůsobovalo lince Ryanairu, běžel jeden odbavovací pás. Směřovali nás do pravé části budovy, kde se nachází bezpečnostní kontorla a za ní dva gaty, obchody a celou duty free zónu, jak můžeme vidět v Praze, tak tu nenajdete. Za mé náštěvy tu byl jeden obchod s jídlem a pitím, nic víc, vše ještě in progress.


Throwback: four months ago

22. března 2018 v 8:32 | Diddlinka |  Dream Big!
Ten čas tak rychle letí! To není možné! Už jsou to čtyři měsíce, co jsem prožila své velké dobrodružství, ten Big dream. Velký, převeliký New York mě pohltil do spárů velkoměsta. Když se teď zpětně ohlédnu, bylo to velké dobrodružství. Ne jen, že to byla moje první velká solo cesta (neschopnou spolucestovatelku z celého dobrodružství vypouštím, nerada, aby mi takovýto element zkazil zážitky) takže ano, byla jsem tam vlastně sama, vše bylo jen a jen na mě... Ale to dobrodružství spočívalo i v tom, že jsem byla až tak daleko. Na jiný kontinent, let přes oceán a hodně hodin v letadle.

Throwback, mohu říct, že jsem si za 7 let splnila trojici destinací svého velkého snu. Nečekala jsem, že se mi to jednou podaří, nyní mohu prohlásit, že ano, že se podařilo! ☺

New York - Paříž - Londýn

tři velké metropole, které jsou na seznamu každého cestovatele (možná spíš, skoro každého).
Jaká challenge bude příště? Rovnou říkám, že nevím. Evropa? Další část Ameriky? Austrálie? Asie mě neláká, ale třeba jednou objevím její kouzlo. Nikdy neříkej nikdy a jdi si za svým snem! Nikdy to nevzdávej. Ono se jednou poštěstí ☺

Den třináctý a cesta zpět...

9. ledna 2018 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 13!

Odlet je půl hodiny před půlnocí místního času. Do Evropy přilétáme další den chvíli před polednem a dosedáme v Lisabonu, kde nás tlačí čas. Potěšena jsem tím, že jsme přiletěli o půl hodiny dříve a že na ten přestup máme alespoň něco málo přes 2 hodiny. Zdálo se mi, že letiště je přehledné a tudíž se tam dá dobře zorientovat. Stíhám i místní fastfood oběd.

Další letadlo je už připraveno, tedy to jsem si myslela, když jsem venku viděla jich pár stát. Ale aby to bylo akční, tak po schodech dolů a šup do autobusu, kterým nás pěkně popovozili po letišti a vyhodili před takovým malým letadýlkem. Ne, tak malý zase nebylo, Airbus to byl. Bylo krásně slunečno a soudím, že by byl i hezký výhled, ale zase ulička… :(

Když dosedáme v Praze na dráhu 06-24, říkám si: "jsem doma"! Teď nezbývá nic jiného než zamířit k východu. Nadšeně pádím halou k východu se přivítat. ☺

Cestování je úžasná věc. Obohatí nás, ne jen zážitky, ale i zkušenostmi a také dobrodružstvím, které můžeme vyprávět ostatním. Někteří budou jen tiše závidět, někteří vás za to budou doslova nenávidět, že už s vámi nebudou chtít mít nic společného a přeruší kontkakty, protože jste dokázali něco víc, co oni nikdy nedokážou. Někteří ty zážitky budou prožívat s vámi a hltat každý slovo toho šíleného dobrodružství a budou se těšit až zase někdy někam vyrazíte, přivezete fotky a pěkně jim povyprávíte. Nebo jako takový ten "old school člověk", co pošle pohled (jak jsem byla nazvána spolucestovatelkou), prostě na chvíli zastavíte a napíšete pohled, který pošlete. Taková malá zdravice z velké dálky dokáže také vykouzlit úsměv na tváři a je úplně jedno, kolik to poštovný a pohled stojí!
Určitě zase někdy někam vyrazím, prožít nějaké další šílené dobrodružství!

...

Poučení na závěr? Pokud si myslíte, že své přátele znáte a znáte je dobře, tak říkám rovnou, že ne, neznáte je. Nikdy je nebudete znát úplně! Vždy se najdou věci, za které byste je nejradši přizabili… Věk fyzický nerovná se věk mentální. A tady je kámen úrazů ve většině spolucestovatelek, co se mnou někam chtějí jet… Ale jo, dalo mi to hodně - samostatnost, ostražitost, pozornost a další... A hlavně to, že si teď věřím i na další daleké cesty, které jsou v plánu a ráda bych je jednou zrealizovala, jaké to jsou, tak to se necháme překvapit. ☺☺☺

Vaše cestovatelka
Naďa

Den dvanáctý!

7. ledna 2018 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 12!

Posnídalopoobědvali jsme Mac and Cheese a při návratu na ubytování jsme se museli rychle vykýblovat. Takže improvizace s plánem. Ještě ten poslední pohled na Brooklyn Bridge a procházka po něm, to samý i u Manhattan Bridge, poslední pokochání se zátiším Lower Manhattnu a už s kufrem pochod na metro, na Canal Street jsme potkali plno obchodníků, už měli otevřeno a všichni nás zvali dál, ať nakoupíme. Jediné co mě zaujalo, bylo 5 pohledů za dolar. Protože jsem tušila, že až přijedu, tak mi lidi utrhnou ruce :D Pohledy jsem posílala hned první den v NY, došly v den mého návrat, či den před. Ale úkol splnily, došly dříve než já!


Po užití si posledních scenérií New Yorku byl čas vydat se na metro a na JFK, musím vyřešit problém, abychom odletěli. Z Manhattnu na Jamaica Station a odsud Air Trainem na terminál 5. Bylo něco po páté, když jsme vystoupili na terminálu, dlouhá cesta před námi, jako první den v USA. Jen teď trochu komplikovanější o to, kde najít TAP. Po cedulích a špičičkách přes celou halu až na druhý konec, kde nebylo nic jiného než 4 opuštěné kiosky na self check-in. Takže žádná přepážka. To je skvělé! Metoda pokus omyl se pouštím do boje s tímto strojem, je to v portugalštině a tak si akčně volím španělštinu, přece tomu rozumím mnohem víc. Po prvním zadání údajů nic, ten krám se přepíná do portugalštiny a něco mi to nadává, rozumím tomu jako koza petrželi a tak to zkouším znova. Když to nebere jiný jazyk, tak nechávám portugalštinu a podruhé zadávám požadované údaje do okýnek, u kterých si myslím, že tam patří a najednou se něco děje. Na obrazovce se rozsvítí to samé, co se mi ukázalo v mobilu a najednou ten divný stroj vyplivne papír. Je na něm kód a celý let, jsem zachráněna. Jenže ještě druhou letenku pro spolucestovatelku, vyčerpaná se už ani neptám, zda to mám udělat a zadávám údaje znova jen s jejím jménem a beru jí z ruky pas na oskenování. Letenky máme a než nám seberou pití na kontrole, mám ještě chvíli času posedět v hale letiště JFK a rozjímat nad free wifi. Zakempnout to u zdi byl nejlepší nápad, nikde na celém terminálu nejsou lavičky, takže sedám na zem, rovnou naproti jsou občerstvovně a Dunkins Donut. Přepadá mě chuť na sladké, a koho by taky nepřepadla po 12 vyčerpávajících dnech strávených s někým, kdo se chová jako 12 leté dítě…

Kontrola a už jsem u gatů, teď už jen najít ten správný. Zase je to až na konci. Teď už nezbývá nic jiného než čekat až nás nalodí a odlepíme se od newyorské půdy a celé Americe zamáváme křídly a budeme se temnou nocí vznášet směrem k domovu.


Den jedenáctý!

5. ledna 2018 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 11!

Ve 2 hodina ráno se opět rozezní alarm. A je to tady zase, frekvence se opakuje a do hodiny zvoní 3x, další hodiny je to následovně to samé… Otrávení hosté jsou na recepci a v tu se ozve někdo, co se to děje, zda jsou hasiči na cestě. Odpověď "ne, že nejsou potřeba", od recepčního vygraduje tak, že dotyčný volá hasiče. Jsou tam do 3 minut, přijíždí policie, zjišťuje se, co se stalo. Prostě jen vadnej fire alarm, co se furt otravně spouští. Ale nic nepodceňují a jdou to někam zkontrolovat za jejich setrvání v budově, což bylo nějakých 10 minut, se alarm spustí 4x. Je nám řečeno recepčním, že je vše v pořádku a ať jdeme zpátky a spát. Je něco málo po 4 ranní a rozhodně se nikomu nechce spát. Lidi odcházejí uprostřed noci pryč, odjíždějí. Venku leje a nám nezbývá nic jiného než tam zůstat a přečkat tuto noc…

Ráno jim za to vyžírám bufet ☺

Je na čase se zabalit a najít si stanoviště busu smět NYC, naše cesta se chýlí pomalu ke konci… Běží se marathon a celá Phily je zacpaná, autobusák po nás nic nechce a odveze nás až k Washington Square Park a ještě nám poradí, kudy se vydat na stanoviště Greyhound busu, tentokrát nepodceňuju situaci a jedeme tím lepším. Autobus stíháme, sice uřícený, i s malou časovou rezervou.

Cesta do New Yorku trvá přibližně 2 hodiny a odpoledne přijíždíme do města, kde to dobrodružství začalo. Na ubytovně zahazujeme kufry a v plánu je večeře. Wifi šlape výborně a tak si konečně můžeme vygooglit, kde seženeme něco dobrého. Na mém seznamu zbývá poslední položka Mac and Cheese. Už za noci se vracíme na ubytování, vlastně do kopky, místnost nemá okna, ale jako odkladiště zavazadel a přespání na jednu, max dvě noci vyhovující. Koupelna čistá, koberce vyluxovaný. Na to, že jsme v China Town… Velký rozdíl od prvního squatu.

Procházka v China Town to byl zážitek. Připadalo mi, že se cítím úplně někde jinde, v Číně! Všechno napsáno v rozsypaným čaji, typická večerka jako normální obchod, žádný supermarket, trh na ulici, ať s ovocem nebo s masem - nejčastěji ryby a mořský potvory nejčastěji.

Kam dál