Den třináctý a cesta zpět...

9. ledna 2018 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 13!

Odlet je půl hodiny před půlnocí místního času. Do Evropy přilétáme další den chvíli před polednem a dosedáme v Lisabonu, kde nás tlačí čas. Potěšena jsem tím, že jsme přiletěli o půl hodiny dříve a že na ten přestup máme alespoň něco málo přes 2 hodiny. Zdálo se mi, že letiště je přehledné a tudíž se tam dá dobře zorientovat. Stíhám i místní fastfood oběd.

Další letadlo je už připraveno, tedy to jsem si myslela, když jsem venku viděla jich pár stát. Ale aby to bylo akční, tak po schodech dolů a šup do autobusu, kterým nás pěkně popovozili po letišti a vyhodili před takovým malým letadýlkem. Ne, tak malý zase nebylo, Airbus to byl. Bylo krásně slunečno a soudím, že by byl i hezký výhled, ale zase ulička… :(

Když dosedáme v Praze na dráhu 06-24, říkám si: "jsem doma"! Teď nezbývá nic jiného než zamířit k východu. Nadšeně pádím halou k východu se přivítat. ☺

Cestování je úžasná věc. Obohatí nás, ne jen zážitky, ale i zkušenostmi a také dobrodružstvím, které můžeme vyprávět ostatním. Někteří budou jen tiše závidět, někteří vás za to budou doslova nenávidět, že už s vámi nebudou chtít mít nic společného a přeruší kontkakty, protože jste dokázali něco víc, co oni nikdy nedokážou. Někteří ty zážitky budou prožívat s vámi a hltat každý slovo toho šíleného dobrodružství a budou se těšit až zase někdy někam vyrazíte, přivezete fotky a pěkně jim povyprávíte. Nebo jako takový ten "old school člověk", co pošle pohled (jak jsem byla nazvána spolucestovatelkou), prostě na chvíli zastavíte a napíšete pohled, který pošlete. Taková malá zdravice z velké dálky dokáže také vykouzlit úsměv na tváři a je úplně jedno, kolik to poštovný a pohled stojí!
Určitě zase někdy někam vyrazím, prožít nějaké další šílené dobrodružství!

...

Poučení na závěr? Pokud si myslíte, že své přátele znáte a znáte je dobře, tak říkám rovnou, že ne, neznáte je. Nikdy je nebudete znát úplně! Vždy se najdou věci, za které byste je nejradši přizabili… Věk fyzický nerovná se věk mentální. A tady je kámen úrazů ve většině spolucestovatelek, co se mnou někam chtějí jet… Ale jo, dalo mi to hodně - samostatnost, ostražitost, pozornost a další... A hlavně to, že si teď věřím i na další daleké cesty, které jsou v plánu a ráda bych je jednou zrealizovala, jaké to jsou, tak to se necháme překvapit. ☺☺☺

Vaše cestovatelka
Naďa
 

Den dvanáctý!

7. ledna 2018 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 12!

Posnídalopoobědvali jsme Mac and Cheese a při návratu na ubytování jsme se museli rychle vykýblovat. Takže improvizace s plánem. Ještě ten poslední pohled na Brooklyn Bridge a procházka po něm, to samý i u Manhattan Bridge, poslední pokochání se zátiším Lower Manhattnu a už s kufrem pochod na metro, na Canal Street jsme potkali plno obchodníků, už měli otevřeno a všichni nás zvali dál, ať nakoupíme. Jediné co mě zaujalo, bylo 5 pohledů za dolar. Protože jsem tušila, že až přijedu, tak mi lidi utrhnou ruce :D Pohledy jsem posílala hned první den v NY, došly v den mého návrat, či den před. Ale úkol splnily, došly dříve než já!

Fotka uživatele Naďa Hrdinová.

Po užití si posledních scenérií New Yorku byl čas vydat se na metro a na JFK, musím vyřešit problém, abychom odletěli. Z Manhattnu na Jamaica Station a odsud Air Trainem na terminál 5. Bylo něco po páté, když jsme vystoupili na terminálu, dlouhá cesta před námi, jako první den v USA. Jen teď trochu komplikovanější o to, kde najít TAP. Po cedulích a špičičkách přes celou halu až na druhý konec, kde nebylo nic jiného než 4 opuštěné kiosky na self check-in. Takže žádná přepážka. To je skvělé! Metoda pokus omyl se pouštím do boje s tímto strojem, je to v portugalštině a tak si akčně volím španělštinu, přece tomu rozumím mnohem víc. Po prvním zadání údajů nic, ten krám se přepíná do portugalštiny a něco mi to nadává, rozumím tomu jako koza petrželi a tak to zkouším znova. Když to nebere jiný jazyk, tak nechávám portugalštinu a podruhé zadávám požadované údaje do okýnek, u kterých si myslím, že tam patří a najednou se něco děje. Na obrazovce se rozsvítí to samé, co se mi ukázalo v mobilu a najednou ten divný stroj vyplivne papír. Je na něm kód a celý let, jsem zachráněna. Jenže ještě druhou letenku pro spolucestovatelku, vyčerpaná se už ani neptám, zda to mám udělat a zadávám údaje znova jen s jejím jménem a beru jí z ruky pas na oskenování. Letenky máme a než nám seberou pití na kontrole, mám ještě chvíli času posedět v hale letiště JFK a rozjímat nad free wifi. Zakempnout to u zdi byl nejlepší nápad, nikde na celém terminálu nejsou lavičky, takže sedám na zem, rovnou naproti jsou občerstvovně a Dunkins Donut. Přepadá mě chuť na sladké, a koho by taky nepřepadla po 12 vyčerpávajících dnech strávených s někým, kdo se chová jako 12 leté dítě…

Kontrola a už jsem u gatů, teď už jen najít ten správný. Zase je to až na konci. Teď už nezbývá nic jiného než čekat až nás nalodí a odlepíme se od newyorské půdy a celé Americe zamáváme křídly a budeme se temnou nocí vznášet směrem k domovu.


Den jedenáctý!

5. ledna 2018 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 11!

Ve 2 hodina ráno se opět rozezní alarm. A je to tady zase, frekvence se opakuje a do hodiny zvoní 3x, další hodiny je to následovně to samé… Otrávení hosté jsou na recepci a v tu se ozve někdo, co se to děje, zda jsou hasiči na cestě. Odpověď "ne, že nejsou potřeba", od recepčního vygraduje tak, že dotyčný volá hasiče. Jsou tam do 3 minut, přijíždí policie, zjišťuje se, co se stalo. Prostě jen vadnej fire alarm, co se furt otravně spouští. Ale nic nepodceňují a jdou to někam zkontrolovat za jejich setrvání v budově, což bylo nějakých 10 minut, se alarm spustí 4x. Je nám řečeno recepčním, že je vše v pořádku a ať jdeme zpátky a spát. Je něco málo po 4 ranní a rozhodně se nikomu nechce spát. Lidi odcházejí uprostřed noci pryč, odjíždějí. Venku leje a nám nezbývá nic jiného než tam zůstat a přečkat tuto noc…

Ráno jim za to vyžírám bufet ☺

Je na čase se zabalit a najít si stanoviště busu smět NYC, naše cesta se chýlí pomalu ke konci… Běží se marathon a celá Phily je zacpaná, autobusák po nás nic nechce a odveze nás až k Washington Square Park a ještě nám poradí, kudy se vydat na stanoviště Greyhound busu, tentokrát nepodceňuju situaci a jedeme tím lepším. Autobus stíháme, sice uřícený, i s malou časovou rezervou.

Cesta do New Yorku trvá přibližně 2 hodiny a odpoledne přijíždíme do města, kde to dobrodružství začalo. Na ubytovně zahazujeme kufry a v plánu je večeře. Wifi šlape výborně a tak si konečně můžeme vygooglit, kde seženeme něco dobrého. Na mém seznamu zbývá poslední položka Mac and Cheese. Už za noci se vracíme na ubytování, vlastně do kopky, místnost nemá okna, ale jako odkladiště zavazadel a přespání na jednu, max dvě noci vyhovující. Koupelna čistá, koberce vyluxovaný. Na to, že jsme v China Town… Velký rozdíl od prvního squatu.

Fotka uživatele Naďa Hrdinová.

Procházka v China Town to byl zážitek. Připadalo mi, že se cítím úplně někde jinde, v Číně! Všechno napsáno v rozsypaným čaji, typická večerka jako normální obchod, žádný supermarket, trh na ulici, ať s ovocem nebo s masem - nejčastěji ryby a mořský potvory nejčastěji.
 


Den desátý!

3. ledna 2018 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 10!

Den začíná nočním šokem. Ve 3 hodiny ráno se rozezní alarm, požární hlásič řinčí a po 5 minutách utichá. Rozespalá se probouzím, šok, co se to děje, tady hoří, vstávám z postele a oblíkám si mikinu a bundu. Do kapes rvu důležité věci - mobil, doklady, pas a peníze, beru i nabíječku a foťák. První co mě napadne vykouknout na chodbu, lidi v pozoru u dveří, zmatené výrazy, co se to děje! Běžím zpět a zapínám kufr, nacpala jsem do něj narychlo vše vyndané. Připravuju ho ke dveřím a jdu na recepci. V celým hotelu funguje jen jeden výtah, ale ten se přece v případě požáru zastaví a nejede, ale výtah jede. Doopravdy se můj mozek nastartoval na plné otáčky. Takže požární schodiště, 6 pater, to dám dolu snad pod 3 minuty. Ale schody neskutečně kloužou! Přiřítim se na recepci a nejsem první a ani poslední. Je mi sděleno, že je to jen problém s alarmem a že doopravdy nehoří, ať jdeme do pokojů, že to byl planý poplach. V tu chvíli se to kvílení spustí znova a do třetice všeho dobrého po pár minutách se to znovu opakuje. Je na to vyslán technik, aby to opravil. Zbytek noci cca 3 hodiny dodřímu už skoro v pozoru. Docela unavená se ráno na snídani posulňuju černým čajem a kávou. Na pár hodin to snad vydrží. Celý den před námi.

...

Vystupuju kousek od Washington Square Parku, kde je hrobka neznámého vojína. Po cestě míjím krásy Society Hill - kostel, kostel s hřbitovem pro tuto oblast, synagogu a i Magic garden, které jsou zavřené. Z venku to vypadá až moc přeplácaně na můj vkus. Cesta tedy pokračuje až k výš zmíněnému parku, kde pomalu a s jistotou procházíme parčíky až do Old Town. V jednom domečku se svítí a někdo právě vchází, musím se taky podívat, co tam je zajímavýho. Venku fouká a obloha se na nás mračí, je šedo a mraky se honí, že by každou chvíli mělo sprchnout.

Magic Garden


Míjím domeček s názvem First Continental Congress a hned vedle stojí Carpenters' Hall, kde potkávám milou paní, která se ptá odkud jsem a dává mi mapu oblasti a doporučuje, co navštívit, kde si domluvit vstupenky atd. Tyto rady nemít, tak toho nevidím tolik, co jsem viděla. Víc takovýhle lidí!

Den devátý!

1. ledna 2018 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 9!

Ráno se balím, bude to náročný den. Přemístit se do Philadelphie. Je pátek a dobrodružství začíná. Místní MHD přijíždí zpožděná, má sekeru jen 30 minut. Stojíme v koloně a popojíždíme uličkami sem a tam. Stále máme čas…


Když vystupuju u nádraží a znovu se ohlížím na Kapitol říkám si, že ještě jeden letmý pohled z blízka bych si dopřát mohla. Splněno! Cestou k nádraží zjišťuju, že Muzeum Filatelie má otevřeno. Doporučuji, pokud chcete vidět první známku - Black Penny nebo i další kousky, třeba tu s Elvisem :D Dozvíte se zde něco o počátkách pošty a o vzniku známek, od dávných doby až do posud. Jak vlastně funguje pošta, jak se to třídí a dále distribuuje. Od poštovního vlaku, po poštovní kamion až k první ženě, která přeletěla letadlem oceán s poštou do Evropy a mnoho dalšího.


Zaujala mne ta jejich "muzejní filozofie", vstup je doporučený, ale je zdarma a pak do kasičky je člověk může něčím odměnit, taky nemusí, aneb "Spoustu zábavy za jeden dolar!".

Už na nádraží a hledám nástupiště autobusu do Philadelphie. Tentokrát jedeme Megabusem, protože byl levnější. Když probloudíme halou, kde si stíhám dát oběd v podobě bagety, ještě s předstihem stojíme na "nástupišti" - dobře v lajně u čísla. Tuto společnost už asi nikdy. Doporučuju fakt Greyhound bus, Megabus nemá wifi připojení, ačkoliv ho slibuje a zásuvky jsou na stropě. V tom případě nechápu společnost Apple, proč dělá tak krátký kabely ☺ Ve Phily nám staví úplně někde jinde… Velkej chaos a poničili mi kufr, chudák malej byl celej odřenej po týhle cestě.

Den osmý!

30. prosince 2017 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 8!

Pěší túra po DC, jinak tento den nemůžu nazvat, takový pěší půlmaraton, jojo ušli jsme 23,5km za jeden den a po městě ☺. Ale viděla jsem toho dost, krom Arlingtonu a Pentagonu - vše, co tam mají.

Den začal u promenády zeleně od nádraží až ke Capitolu. Před nádražím nemůže člověk minout Zvon svobody a za ním už hrdě vykukuje kopule Kapitolu. Podzim hraje všemi barvami a tak konečně změna od mohutných výškových budov.



Den sedmý!

28. prosince 2017 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 7!

Po týdnu cestování a poznávání bylo na čase se přesunout dále. Další destinace Washington, DC! Cestovat na doporučení je hned snadnější, takže i já jsem dala na rady již Amerikou zkušených a na první jízdu jsem zvolila Greyhound bus. Cesta standardně trvá 7,5 hodiny, ale podařilo se vychytat nějaký expres bez zastávek, který to stihne za 4 hodiny!


Koupit jízdenku online zvládne každý, ale jak americkému systému vysvětlit, že má člověk credit card nebo debit card z Čech, když oni to mají úplně naopak. Byl to boj, ale napodruhé to vždy projde. Chce to hromadu nepotřebných údajů, jako je třeba adresa nebo americké telefonní číslo - české to nebere ani jedno. Ale vše se dá obejít a není to tak podstatné. Po koupi jízdenky přijde email s potvrzením a jízdenkami a hlavně adresou, kde je autobusové nádraží. Tu nikde člověk nenajde, dokud nekoupí jízdenku. Další vymoženost je to, že 2 hodiny před odjezdem se musí udělat online check-in na bus :D

Adresu máme, check-in na bus taky a teď najít nádraží a hlavně nástupiště. Když nás navigace dovede na místo určení, jdu se raději ujistit, zda jsem dobře. Sice časovou rezervu mám, ale… Pán u okýnka mi sděluje, že jsou to ty druhý dveře za rohem, tak nic no… Když jsem už vlezla do správný budovy, znovu se optávám na zastávky Greyhound busu. Po eskalátorech dolu. První patro do podzemí za mnou, odjezdy Greyhoundu nikde, x desítek dalších společností ano. Ale je tam stánek Greyhoundu, tak snad budou vědět, kde jim staví autobusy. Ví, tak ještě jedno patro navíc do podzemí. Už konečně vidím posuvné dveře s nápisem Greyhound a Washington, DC.

Autobus je tu a ukazujeme jízdenky a odevzdáváme kufry, nastupujeme. Cesta může začít. Bus má wifi, super. Ale nejde… Po chvíli zkoušení se rozběhne, alespoň na mizerné odeslání zprávy po messengeru. Máme fajn řidiče, kterej je tak happy, že nevím, co si před cestou šlehnul! Vítá nás na palubě a sděluje, že za 2 hodiny bude zastávka na 15 minut na WC a na občerstvení. Ani ne za 20 minut opouštíme nějakým podzemním tunelem New York.

Po cestě na autobusové podzemní nádraží potkávám budovu New York Times.

Stavíme v Delaware na slibovanou pauzu.

Den šestý!

26. prosince 2017 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 6!

Počasí se mělo umoudřit a na appkách nám svítilo sluníčko. Už bychom to stejně nestihli, takže teď nebo už nikdy. Socha Svobody a Ellis Island byl plán na tento den. Než se nám vyjasní, tak si dáme jízdu trajektem a pokocháme se sochou z dálky. Taková ta půlhodinka na Staten Islandu. Nasedli jsme tedy na bezplatný trajekt na Staten Island. Tento trajekt najdete v Battery Parku na nejjižnějším cípu Manhattnu, poznáte ho bezpečně, je oranžový a na boku má Staten Island Ferry a přepraví vás zadarmo. Toto jde vzít jako cestovatelskou variantu s nulovým rozpočtem, doporučuju pro cestovatele, kteří nechtějí spočinout před Iron Lady a stačí jim jen asi 20 minutový pohled z dálky. Pro zkoumaly a ty, kteří se chtějí rozkoukat nebo jen užít si plavbu, je toto ideální začátek. V listopadu se doopravdy vyplatí zůstat v kryté části. Nám neskutečně foukalo. Ale jednu cestu jsem musela být venku, abych si to dokonale vychutnala. ☺


Jednou plavba nestačí, takže podruhé a rovnou k soše! V Battery Parku se dají zakoupit jízdenky na loď, která vás zaveze přímo k soše a pak na Ellis Island. Plavba netrvá dlouho a i za velice chladného počasí se dá vydržet na nekryté vrchní části lodi. Socha je čím dál tím blíž a blíž, až u ní nakonec vystoupíte. Vstupenky do koruny se dají koupit online, ale asi tak s 3 měsíčním předstihem, pokud bude hnusně, pršet a zataženo neuvidíte nikam. Takže tohle jsme neriskli. Ta procházka kolem je taky skvělá volba. Měli jsme slunečno a sluneční paprsky se krásně odrážely ve sklech mrakodrapů Manhattnu. Počasí nemohlo dopadnout lépe a ani námi vybraná hodina. Po soše jsem se chtěla podívat do Musea Imigrace na Ellis Islandu. Doopravdy nekecají, že to v člověku nechá silný zážitek! Za mě, doporučuji! Strávila jsem tam asi 2 hodiny a možná i víc, člověk to všechno nepřečte, ale snaží se, někdy text není ani potřeba, obrázky mluví za vše. Ušetřete alespoň ty 2 hodiny. Mají tam dokonce českou čítanku a v češtině dějepis Spojených států. Dále pohledy, co posílali domů, ale nikdy nebyly odeslány, pasy a dokonce i noviny v jazyce migrantů…

Den pátý!

24. prosince 2017 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 5!

Den pátý začal, tak jak jsme si slíbili. Kafíčkem a pořádným americkým koblížkem! Obsluha v Dunkins Donut byla skvělá! Dala jsem si horkou čokoládu, která se s tou naší nedá srovnat, a nechala jsem na paní, aby mi vybrala donut, protože jsem netušila který, na tomhle místě jsem byla úplně v koncích, rozhodná jsem, ale v tenhle moment? Úplně tma ☺

Tentokráte cesta směřovala do Bryant Parku. Ráno bylo pochmurné a obloha šedivá. Zrovna tenhle den, jen to ne. Ale pokud narušíme plán, další den to nestihneme. Počasí se trochu umoudřilo a spadlo jen pár kapek. Bryant Park je takový malý kousek zeleně s různými stánky, který je vedle Public New York Library - newyorské knihovny. Trochu zmoklý jsme pokračovali k Chrysler Building.


Chrysler Building je přístupná, ale pouze její lobby, nemají observatoř jako Top of the Rock anebo Empire State Building. Pokochat se interiérem můžete zcela zdarma. Tady jsme se schovali před deštěm, který řádil venku.


Den čtvrtý!

22. prosince 2017 v 8:00 | Diddlinka |  Dream Big!
DEN 4!

Tento den byl ve znamení sportu. Na programu byl Central Park. Tato na první pohled jediná zeleň na betonové koloseum se zdá býti dosti malá, ale ve skutečnosti… Rozhodně není. Je tam stále co objevovat, plno míst, kde se zastavit, pokochat se a musím říct, že podzim v Central Parku je úžasně barevně hravý. Z poza stromů vykukují vršky mrakodrapů a zase se za nimi schovávají. Krásné odpočinutí od lidí, teda, taky jich tam bylo dost, ale měla jsem úplně ten nejvíc super nápad. Po cestě jsem potkávala stojany s koly a tak, abych tento nápad mohla zrealizovat, musela jsem vygooglit, co a jak, kde sehnat kola a za kolik, na jak dlouho atd…
Kola se dají sehnad hned dvojím způsobem, klasickým a tradičním v půjčovně kol, kde si je můžete půjčit na libovolný počet hodin a nebo si dát takovou časovou bojovku a za 12 dolarů si půjčit CityBike, ale je tady to ale. Máte jen 30 minut ho zase někde vrátit, ale ne jen tak někde, ale na místě tomu určené, když to nestihnete, platíte. Jako člověk, co to tam nezná, tak jsem zvolila klasickou půjčovnu.

První zastávka byla u jezírka Jacquelin Kennedy.


Pamatujete si, jak jsem si skoro postěžovala, že ať je zima a mráz, že jezdí na kole? Ehm… Tak jo, i já jsem jezdila ☺ V listopadu po NY, když je to v našem pásmu, že se člověk neohřeje a ještě tam trajdat na kole? Nakonec hodnotím, že to byl super nápad, protože jsme za 3 hodiny projeli celý Central Park s pár zastávkama, kde se nám to zrovna líbilo. Těch barev bylo, až oči přecházely. Doopravdy si dovedu představit, strávit tam cely den.

Kam dál