Září 2013

Katastrofa jménem Praha...

30. září 2013 v 20:43 | Diddlinka |  Sdělení
Já a Praha je jedna velká katastrofa... Nedokážu si představit jednu věc. Pokud se tam dostanu na školu, tak se z toho tam asi dřív zblázním. Přímo nesnáším spěchající davy, přeplněné ulice a do toho haldy šikmovokých turistů, pózujících před památkami, tak nauvěřitelně až si člověk říká, platá pro ně zákon gravitace? :)

Proč teď píšu o Praze? Protože jsem se o víkendu vypravila do Prahy do divadla... Mé studentské móresy, že si nebudu zbytečně kupovat 3 lístky na metro a koupím si jen jeden a ted využije až tehdy, když pojedu večer na nádraží a tím ušetřím a příjemně se projdu po Praze mě dohnaly do konce mojich možností. Doma jsem se pečlivě připravila, vytiskla jsem si mapu, zvýraznila cestu od nádraží k divadlu Na zábradlí a poté večer na Staroměstskou a myslela jsem si, že to bude hračka... a ono prdlajs...

Po 15-ti minutách chůze (vzala jsem to pro jistotu přes Václavák, abych se neztratila v malých spletitých uličkách) jsem se dostala do Zlaté ulice, která mě měla dovédst spolehlivě až k zmíněnému divadlu, najednou se mi ulice vytratila a já se ocitla neznámo kde... Husova ulice je to co si pamatuju... Tak tedy jsem šla tak jak jsem měla pocit, že je to správně, když jsem v mapě zjistila, že auta mají jet proti mě a ne po mém směru jsem se otočila a zača jsem mít pocit, že jsem se ztratila. Já sama a v Praze toť pro mě nepředstavitelná situace, začala panika a já stále šla už skoro dobrým směrem, alepsoň podle mého pocitu. Přišla jsem na Betlémské náměstí a tam jsem zjistila, že jsem totálně v prdeli, to jsem totiž na mapě už neměla... :D :D :D Teď se tomu už směji, ale tam mi tak nebylo, byla kosa jak v psí ...a k tomu zesilující pocit zoufalství a v tu jsem si uvědomila, že stojím před Betlémskou kaplí... Musela jsem se zeptat asi 5x než jsem se dostala alespoň ke Karlovu mostu. Když jsem zmínila Divadlo Na zábradlí nikdo netušil kde to je... Po půl hodině bloudění jsem šťastně stanula před divadlem a byla jsem jako dítě o vánocích, šťastná a veselá... Koupila jsem si lístek a měla jsem ještě 2 hodiny do začátku, tak jsem se opatrně vydala prozkoumat blízké okolí... Došla jsem až na Národní třídu, k Národnímu divadlu, ke Karlovu mostu a důkladně jsem šla prozkoumat to, kde je ta zlatá ulice... Tam jsem narazila na problém, ulice byla zahrazená a probíhalo tam nějaké focení, asi někoho slavného ( nepoznala jsem o koho jde) usuzuji podle ochranky :D Poté jsem si šla sednou do blízkého parku, protože mě už bolely nohy... To nebyla ta nejlepší volba. Jeden bezdomáč spal a na druhé straně parku byly další dva s krabicákem a líbající se pár...Romantika jak něco. Poté jsem si užila krátký výhled na zapadající slunce za horizontem pražského hradu a Karlova mostu...

A to nejlepší nakonec :) Fotka, panorama, foceno mobilem, protože můj foťák to neumí a navíc jsem ho s sebou netaha.


Mějte se tu hezky, Vaše Adimka

PS: Příští týden jedu do Prahy zas a zase do divadla, ale tentokrát na mě bude na nádraží čekat celá výprava Pražáků :D Musela jsem si to nějak pojistit, abych se zase neztratila a navíc tam budu muset zůstat, protože to představení je extrémě dlouhé, má 3 hodiny! :)

Resumé...

24. září 2013 v 14:36 | Diddlinka |  Moje autogramy,rady a návody jak na to
Počínaje dneškem jsem udělala kompletní sčot autogramů. Uplynulo dost let, kdy jsem začala sbírat autogramy. Na den přesně je to dnes celých kulatých pět let. To je už doba... Za tu dobu jsem přišla na hodně metod, triků, jak zjískat nejefektivněji autogram tzv přes oceán, protože pro mnohé z vás je určitě cesta do Ameriky jen snem, který si jen tak nesplníte a tím pádem ty vaše hvězdy nikdy nepotkáte. Není důvod proč zoufat! Pro ty, kteří to ještě nezkusili, tak nezoufejte!
Co k tomu potřebujete? Docela velký dostatek financí, kupu trpělivosti, žádnou lenost (pište dopisy v ruce) a především štěstí. To poslední hraje velkou roli...

Má osobní statistika:

Odesláno celkem: 87 dopisů (možná jsou ještě nějaké, které nemám zaevidované)
Z toho: *Vrátilo se: 9 RTS (return to send)
*Přišlo poničeno: 3 kusy (Otevřené ze stran, asi slídění po penězích. Pouze ty z USA)
Úspěšně doručeno: 50 kusů
Nedoručeno zpět ke mě: 28 dopisů (nemá ponětí, zda-li se v tom světě ztratily nebo zda dotyčný odpovídal...)
Osobně získané (pouze počet lidí): 18
Počet fotek: 17 kusů

Autogramy, kterých si vážím:
*Hugh Laurie
*Robert Sean Laonard
*Christian Oliver
*Michael Weatherly
*John Nettles

Autogramy, které bych chtěla: (jsou to ty, které nedorazily)
*Billie Joe Armstrong
*Mike Dirnt
*Simon Baker
*Pierce Brosnan
*David Boreanaz
*Gary Sinice
*Tim Roth
*Sean Murray
*Juanes

Autogramy, na které jsem čekala nejdéle: (seřazeno podle doby doručení)
*Christian Oliver - 34 měsíců
*Robert Sean Leonard - 24 měsíců
*Michael Weatherly - 10měsíců

Nejrychleji získaný autogram:
* Martin Weinek - 3dny

Doufám, že má statistika bude kompletní, protože jsem těch pět let měla rozepsaný po 3 sešiech a dát dohromady všechny jména, datumy, tak to mi trvalo nejdéle to po sobě rozluštit :D
Vypadá to se mnou tak, že už žádnou žádost oautogram posílat nebudu... Už jsem svým způsobem obepsala všechny své oblíbence, takže už nemám komu psát... Bylo by hezké, kdyby se vrátilo alespoň něco z těch 28 dopisů...

S pozdravem Vaše Adimka

Dokumentární film Mlha

15. září 2013 v 20:20 | Diddlinka |  Filmy s hrdiny
Chtěla jsem psát o dokumentárním filmu Mlha z roku 1966, bohužel na to tu nemám šuplík, do kterého bych mohla tetno dokument zařadit. Tak alespoň jsem využila kategorii, která se týká filmů. Což je velká škoda, protože tento dokument si zaslouží více než jen toto. Totiž, Divadlo na Zábradlí je jedno z mojich oblíbených divadel v Praze.


A o tomto divade je i dokument Mlha. Na něm se především podílel Václav Havel. Starý, černobílý film vypráví částečně o Praze a především jeho největší část je věnována samotnému Divadlu na Zábradlí. Krom kratičkých ukázek z interiréu a exteríru divadla a jeho inscenací, které se v té době odehrávaly si můžeme povšimnout i velice málo častých záběrů za Prahu, které díky černobílému filmu, jen těžko rozeznáme o jakou část, respektivě památku se jedná. V dokumentu je uvedena ukázka z inscenace Ubu, Čekání na Godhota a Plešaté zpěvačky. Dále si můžeme zde všimnout záběrů z inscenací od Václava Havla jako je Zahradní slavnosti a největší ukázka v dokumentu je z divadelního představení Vyrozumění.


Musím říct, že záběry z interiéru divadla jsou skoro stejné jako dnes. Dodnes jsou v interéru sálu na zdech proužky od shoda dolů. Je zachována i kavárna u vstupu a i předsál u vstupu do divadelního sálu.

Kdo tam ještě nebyl, tak ať to kouká napravit ;)
S pozdravem vaše majitelka

Mladí návštěvníci / The Young Visiters

12. září 2013 v 21:11 | Diddlinka |  Filmy s hrdiny
Britský film The Young Visiters / Mladí návštěvníci nás přenáší do roku 1890, kdy mladá devítiletá holčička napíše svůj román o panu Salteenovi, kterému se v životě moc nedaří a když se mu už začne dařit, tak to nikdy nemůže vyjít podle jeho plánů. Zamiluje se do Ethel, ale ona si ho představuje jako lorda a vlastníka mnoha pozemků, hradů atd... On ji bere na hrad ke svému starému známému. A zde se to všechno začíná komplikovat. Pan Salteen se chce stát gentelmanem kvůli Ethel. Ethel už ale Salteena dobře prokoula a svojí pozornost začne zaměřovat na doopravdického lorda, který ví, že Ethel je Salteenova, ale nedokáže si pomoci. Užívají si spolu na cestách po Británii, romantické plavby na loďce... Lord si nakonec Ethel vezme a jeho přítel pan Salteen je nešťastný. Na truc si vezme jeho služebnou, se ktrou je nakonec šťastný a lord se svojí Ethel nešťastný.
Tady bych si troufla tvrdit, že koncem příběhu mi to připomíná spíše pohádku než komedie, rodinné drama jak tvrdí csfd.cz..




Vražedné hry / Manhattan Project

10. září 2013 v 20:59 | Diddlinka |  Filmy s hrdiny
Vražedné hry - Manhattan Project je kriminální americký thiller z roku 1986. Sice je všude tvrzeno, že je to thiller, ale mě to připadalo jako komedie, ve které nezletilý kluk ukradne plutonium z velmi střežené laboratoře, protože hlavní vedoucí laboratoře začna chodit s jeho mámou. Sestaví atomovou bombu a chce jí představit na soutěži projektů středních škol. Ale v tom mu zabrání policie, která ho marně pronásleduje po celou dobu co se zjistí, že zmizela jedna dávka plutonia. Je to vtipný film, jak se dá obejít policie a zákony v USA, velice nerealizovatelné v životě. Aby bylo alespoň trošku napětí, tak po sestavení bomby začne bomba sama odpočátávat a čas do vybuchnutí jsou jen tři minuty. Nebyly bychom v USA, kdyby dva hlavní hrdinové atomovku zneškodnili bez úhony...

Jen mě mezí, asi jsem od tohoto filmu čekala více, že už tenkrát, 1986, všichni bláznili s filmy o atomovkách a konspiračních teoriích. A další slabší bod, co obsahuje tento film, mi přišla realizace a to, že lze sehnat C4 a to že je možné za 4 týdny sestavit kompletní atomovku s radioaktivním plutoniem a hlavnímu představitelovi se nic nestane, žádná radiace na něj nemá vliv. Ale pokud chcete vypnout mozkové buňky a jen tak se na něco podívat, tak to rozhodně není úplně ten nejhorší film, který jsem viděla... Především potěším fanoušky Roberta Seana Leonarda za mlada, i když má jen malou roli v tomhle filmu :) (vždy má na sobě něco červeného, snadno si ho ve filmu všimnete, dokonce prokázal své řidičské schopnosti na motorce :D )





Doufám, že nebudete mít ujmu z filmu
a alespoň si ho trochu užijete :)
S pozdravem Diddlinka

A je to tady!

5. září 2013 v 18:24 | Diddlinka |  Sdělení
Ahoj!
Po dlouhé době jsem zase navštívila blog. U mne nic nového, jen to, že mi druhého začala už škola, nejsem tam ani týden a už bych si dala zase prázdniny, je to tam zdlouhavé a dost náročné. Tento rok jsem byla obdarována titulem maturant a na konci tohoto školního roku mě to čeká, ano maturita. Tak mě tu asi moc často neuvidíte, protože se budu snažit ji udělat co nejlíp a také mít pěkné známky za první pololetí, které bude to nejdelší v mám životě. To druhé se přehoupne coby dup a do konce dubna mám co dělat. Proč do koce dubna? Protože to pak začínají písemné části maturit a po půlce května se vyráží na dlouhou trať a to na boj s ústními zkouškami a to ze čtyřech předmětů na státní úrovni. Jak jinak bych si to mohla zkomplikovat než maturitou z češtiny, angličtiny (nechci matiku, to by nedopadlo jinak dobře), dějin výtvarného umění a společenských věd...Tak doufám, že mě to nezabije :D

"Neříká se snad nadarmo co tě nezabije tě posílí..."

Tak uvidíme, již mám doma 25 otázek z předmětu nazvaného EVS, tedy jednoduše řečeno z dějin umění. Začátek otázek, těch prvních 15 je snad nejjednoduších, pak ten zbytek... Radši no comment! Otázka na krajinářství jeho vývoj a představitelé a pak na proudy a osobnosti výtvarného umění 20. - 21. stol, tak ty jsou zabijácký sami o sobě a vůbec nic mi neříkají! U krajinářství končím u rybníkářství a to tam určitě nebude patřit při mým štěstí :D Doufám, že to půjde nějak obkecati... :D :D :D

SVS, tedy společenské vědy, to je další katastrofa obsahující dalších 25 otázek na témata od psychologie, sociologie přes právo, ekonomii až po námoženství... Jednoduše, průřez vším co snad existuje a těch jmen co tam je! Naštěstí to není horší než dějěpis... :D

Angličtina... To se lámaně domluvím, kultivovaný projev bez chyb bude asi mým největším oříškem, zde mohu jen doufat na vhodné téma a mojí dostatečně bohatou slovní zásobu... A také štěstí, to se bude dost hodit :D

A čeština? To se teprve uvidí zda jsem ten správný ČECH! :D :D :D

Mějte se tu hezky,
kdž budete chtít držet palce,
můžete, ale já až budu v nervech,
že nic neumím, vám dám vědět :D
To se nebojte... :D
Pa Vaše Majitelka