Listopad 2013

Cuando los planes no van a bien...

22. listopadu 2013 v 22:33 | Diddlinka |  Moje setkání
Cuando los planes no van a bien... tedy česky "Když se pokazí plány" nebo "když to nejde, tak jak by mělo".
Ano, dneska to byl zas den. Jeden zmatek za druhým...

Původně jsem se chtěla dojít večer podívat na "Rumba latina", mělo to být tak, že si člověk může s nimi zatancovat nějaké tance z Latinské Ameriky. Byla jsem na tom, když byl Majáles a moc se mi to líbilo. Jenže teď mě překvapili, když jsem u vstupu narazila na chlapíka, který vybíral vstupný... Na to, že se tam dojdu podívat a něco si tam asi dám, zatancuju si 2 nebo 3 tance a půjdu domů se mi tolik za vstupný dávat nechtělo... Neměla jsem společnost a samotný se mi tam nechtělo být...

Zavolala jsem kamarádce a sešly jsem se u divadla a náš kdysi plánovaný plán se mohl uskutečnit. Ano, obě jsem chtěly fotku s Ondřejem Veselým, tak jsem si na něj počkaly, ona byla v tom divadle, já se drze dostavila před služební vchod a očekávala jsem jeho příchod. Nečekaly jsme dlouho, za chvíli se ukázal. V tu chvilku jsme ztvrdly a nebyly jsme schopni se ho na ten malý moment na nic zeptat, všude moc lidí a teď se tam s někým foťte... :D Ale nakonec jsme se odvážily a zeptaly. Mám jen fotku, ale ta bohatě stačí, podpis ne, nebylo na co :) tak snad příště :D Teď mohu běžet zase do fotolabu, abych si nechala udělat další fotku na svůj stůl. Bude mít místo vedle Hugha Laurieho a na mém telefonu :)


S pozdravem lovkyně fotek :)
PS: poslední dobou jsem přestala si psát o autogramy
a vrhla jsem se na profesionální stalking! :D

Noc divadel 2013 - Jihočeské divadlo na scéně pro veřejnost

21. listopadu 2013 v 23:17 | Diddlinka |  Moje setkání
Jak asi, ti z vás, nekulturní barbaři, kteří občas otevřou program divadel, tak ti ví, že 16.11. proběhla akce Noc divadel 2013 ve všech divadlech po celé České republice. Já jsem se vydala do Jihočeského divadla, mám ho nejblíže :D. Šla jsem na představení Škola základ života.

Co to je vlastně Noc divadel?
- Je to jeden den v roce, ve který se otevřou všechna divadla na úžemí České republiky veřejnosti. Letos to byl úplně první ročník, tak bylo vidět, že docela banality pokulhávaly, zmatky nad zmatky, ale i přesto to za to stálo. Po skončení daného představení vyrazí herci s malými skupinkami do zákulisí divadla. Ukáží lidem jak to vypadá uvnitř, jako např. šatny, vlásenkářky, kadeřnice, poté vás zavedou ke zvukaři a ten vám vysvětlí jak se dělal zvuk dříve a jak je tomu nyní, projdete si spletité uličky divadelního prostoru vedoucí k jevišti. Provedou vás po jevišti atd... V 19:00 měl zaznít společný potlesk, k této události, ještě nikdy jsem netleskala uprostřed představení, ale což, vše je jednou poprvé :D

Zmínila jsem se tu o šatnách, dámy, které nás provázely nás vzaly především do pánských šaten :D Než jsme vešly (skupinka plná žen, pár pánů), tak padnul dotaz, zda tem někdo je beze svršků :D ... Škoda nebyl :) Prohlédly jsme si to dokonale, viděla jsem už podruhý stolek Ondry Veselýho :D Nevyfotila jsem si ho, škoda :(

Mezitím stihnete spatřit Šestáka (pro ty, kteří neví kdo to je, tak je to ředitel JD) a Esterházyho (Maďar, který zvoře každý balet, dle mého názoru, tedy moderní choreograf, který na Otáčivé hlediště v Č. Krumlově nechá při baletu na hudbu od Mozarta jezdit herce ve starém rozpadlém Mercedesu... Prostě no comment!...). Dále jsem potkala Huška, který se při výkladu svých kolegyň o divadle, opíral o stěnu, která nebyla ani 1,5 ode mne :D :D :D
Zmatky a nesrovnalosti byly především v tom, že herci po podaném hereckém výkonu na jevišti musejí ještě potom jít s diváky do prostor divadla a provédst je tam. Takže taková dvojšichta. Naší skupinku prováděla Lenka Krčková a Taťána Kupcová.

Jak to vypadá v divadle?
-Málo prostoru, malé uličky, chodbičky a moc lida. Toto je organizace skladu s materiálama na výrobu kostýmů atd...

Autogramy nemám, neobtěžovala jsem je, protože to fakt bylo docela dost organizačně nedomyšlené, měli doopravdy na spěch, ale čas na jednu fotku se našel :) dokonce jsem se mohla vyfotit s jednou rekvizitou, kterou lze nají v představení "Kivá cadla". Můj nápad to nebyl se fotit i s rekvizitou, mě by stačila fotka jen tak někde v prostoru v divadla :D

Souboj fotek, tato je focená mojim 12mxp foťákem :)

Partička ČB- Face 2 face

13. listopadu 2013 v 20:45 | Diddlinka |  Moje setkání
Druhou částí velice vyčerávajícího prvního článku je meeting face 2 face, čili pro neangličtináře, setkání táří v tvář :D
Nemohla jsem si to nechat ujít a po dobu 3 měsíců jsem sbírla odvahu říc si o "tulící" fotku. Tak partičkáři nazývají fotku s někým z nich v náruči :D
Tentokrát nedorazil Dano :(, ale byl tu Igor. Sice mi utek, ale nevadí, zážitků bylo spoustu tak i tak :)

Klasika nejprve :D



Partička - České Budějovice

13. listopadu 2013 v 20:32 | Diddlinka |  Moje setkání
Zase uplnynulo pár dní a já se hlásím :) Mám se dobře, včera jsem šla na Partičku, u nás v Budějovicích, a musím říct, že ještě teď mě z toho bolí celý tělo, ten smích je ale náročný sport. :D

Včera jsem se vydala pouze na večerní představení. Ceny jsou stále stejné, bohužel na mě moc drahé, tak jsem si mohla dopřát pouze jedno představení, ale nevím jak by dopadnul můj zdravotní stav, kdybych šla na obě :D to bych už asi tenhle článek nesmolila a nechchtala se u toho, jak vzpomínám :D Natáčela jsem i fotila, mám toho hodně, tak sem dám ty povedenější. Vzhledem k šetření místem, zde na blogu, je mám na facebook. Změnila jsem označení svých fotek, protože jsem tudle našla své fotky z partiček volně kolující po sociální síti šířené člověkem, který je vydával za své! Tak snad to malé označení v dolním levým rohu někoho zarazí...

Atmosféra byla úžasná, byly podány obdivuhodné výkony, hlavně u Geni, když hádal seznamku s takovýma kuriozníma osobnostma :D :D :D Sice to mělo takový komunistický nádech, v komunistické budově, takže se dá říci, že je to asi OK :D Témata skvělá, lidé se bavili, nejvíce mě dostalo téma na Opileckou píseň na téma Z/do poslanecké sněmovny :D
Teď, bych rada přidala nějaké videa a fotky, které mám umístěné na fb a na youtube...

Videa si prosím pusťte v HD rozlišení, ať něco z toho máte ;) Podobný popis, co kde a kdo je pod videem na youtube.com
1.hra: Nečekaný telefonát:

2.hra: Reklamace
3.hra: Rekvizita

4.hra: Detektor lži

5.Seznamka, tu jsem netočila, neměla jsem na ni místo, ale až bude nahraná na yt, tak sem dodatečně dám odkaz, protože ta za to stojí!!!
6. hra byla vyznání lásky, tu jsem také nenatáčela...
7.hra: Opilecká píseň :D :D :D

Bye, bye my dear phone...

5. listopadu 2013 v 21:49 | Diddlinka |  Sdělení
Ano je tomu tak, ztratila jsem svého nejbližšího velmi milovaného elektronického miláčka bez tlačítek, kterého jsem vždy každé ráno pohladila přetažením prstu po displeji, i když vždy za skučení budíku. Bohužel vypověděl částečně službu, i přesto, že funguje, nejdede na 100% :( Esemeskovat mohu, volat také, dokonce přehrávat hudbu, fotit atd. všechny jeho životní funkce spojeny s paměťovou kartou fungují, takže si řeknete, že je asi v pořádku...
Jo, dalo by se to říct až na to, že se už dost často vypíná (někdy i 7x za den, sám od sebe), tak navíc mu přestaly funogvat veškeré aplikace, přístup na internet, facebook, twitter, yahoo messenger emaily, programy na úpravy fotek, přístup na servr, kde se stahují aplikace a internetový prohlížeč. Aby to bylo ještě akčnější, tak mi vypověděly službu i Java programy,takže veškeré hry se jen tak někam vypařily.
Takže mám skvělý telefon, který bych za nic nevyměnila, ale ani ne z poloviny funkční... Je to velká škoda, měl plno super funkcí, které už asi zpět nedostane. Zítra ho nesu k lékaři, aby se na něj podívli a něco mu diagnostikovali... :D
Pokud toto čte nějaký expert přes telefony značky Samsung, typu Wave GT-S8500 přeinstalovaný OS z 1.2 na 2.0.0 a věděl by co s tím, tak budu vděčná za dobrou radu. Bohužel Samsung Kies 3 je pro tento typ telefonu již nefunkční, takže si ani nemohu sama přeinstalovat software :/...
Za dnešek byl mnohokrát resetovaný, jemně i tvrdě, byla vyjmuta paměťová karta i Sim, ale nic z toho nepomohlo...
Teď mi nezbývá nic jiného než se sžít se starou nerozbitnou Nokií 5300 Expres Music, ale má dokonce i přístup na internet, facebook v ní šlape jako hodinky a ten foťák a omezený prostor na hudbu vem čert... :D
Musela jsem to napsat s nadsázkou, protože ten telefon mám ráda... A pokud někdo najdete nějaký super tip na levný, plně funkční telefon s takovýma parametrama jako je tento, výše uvedený, dejte vědět, kdyby ho nemohli zachránit :'(

Pa Vaše majitelka s pochmurnou náladou

A Pin of The Butterfly

2. listopadu 2013 v 22:34 | Diddlinka |  Filmy s hrdiny
poster A Pin of The Butterfly přeloženo jako Špendlík na motýla, je další film, ve kterém můžete spatřit Hugha Laurieho v roli "českého" emigranta, který má veliký odpor ke komunistickému režimu. Tento film byl natočen v roce 1994 v Praze. Jsou v něm převážně české zvyky jako je Mikuláš, vánoční kapr atd...

Film zachycuje dobu padesátých až šedesátých let v Praze. Hlavní hrdinkou je sedmiletá Maruška, která žije s prarodiči v Čechách. Matka se snaží uchytit jako herečka v divadleních představeních. Maruška se postupně setkává s náboženstvím prostřednictvím prarodičů, poté také s politickými ideemi ve škole, především se jim snaží vštípit, že Německo je špatné a že všichni mají milovat Rusko. Její strýc (v podání Huga Laurieho) je sympatický, ambiciózní mladý muž s velkým odporem ke komunistickému režimu a časem se stává nebezpečným pro celou rodinu...Rozhodne se tedy emigrovat do vysněné Ameriky a Maruška s ním chce odejít také.

Jedna moc pěkná recenze, která mi mluví ze srdce po skouknutí filmu:
"Nějakou dobu pro mě byl trochu problém sledovat film z prostředí pražské rodiny, kde všichni mluví anglicky, a kde ruské odrhovačky a dokonce i budovatelské plakáty a transparenty jsou vyvedeny v jazyce tehdy nenáviděného Západu. Nějakou dobu jsem si musela zvykat i na představy dětské hrdinky, které se bez varování prolínají do děje, a nad děsnou hudbu jsem se nedokázala povznést až do konce, ale - je to dobrý film. Surrealistický, něžně humorný, dojemný. Většina příběhu je vyprávěna optikou udiveného pohledu sedmileté holčičky, která je příliš brzy postavena před realitu života v komunismu, a na základě tohoto poznání udělá osudové rozhodnutí. Představitelka Marushky, Florence Hoath, podává jeden z nejlepších dětských výkonů, jaký jsem kdy viděla, přesvědčiví jsou i její filmoví prarodiče, Joan Plowright a Ian Bannen, a tím nejlepším je bezesporu Hugh Laurie v roli disidentského strýčka, který v životě své neteře představuje jedinou morální i lidskou oporu. Závěr mě pak definitivně odrovnal, něco tak silného se v českých filmech nevidí. Je velká škoda, že tento nenápadný, ale silný příběh zapadl."
(zdroj: csfd.cz)