Září 2015

Nunca abandonas sus sueños!

27. září 2015 v 22:21 | Diddlinka |  Sdělení
Nunca abandonas sus sueños!
Nikdy se nevzdávej svých snů!

Jít si vždy za svým je těžké, kord když vás potká situace, ve které nevíte, zda je správné se pro jednou vzdát a o něco si ten život usnadnit nebo se začít prodírat tím nadcházejícím hustým křovím, které vám stojí v cestě. Kéž by na toto existovala univerzální a ta vždy správná odpověď. Je těžké volit mezi něčím, o co stojíte a o to, co doopravdy chcete, protože jste na tom už dřeli dost dlouho a první myšlenka je ta, je to škoda, ztráta času atd... Ale je to doopravdy to správné, co v životě chceme? Mé dilema je velké, sama nevím, jak se rozhodnout a co je vlastně "to správné" co chci a nebo to, co si myslím, že se ode mne očekává. Vím, že v mém věku už není nutné plnit požadavky rodičů a mohu si jít vlastní cestou.

V akademickém roku 2014/2015 jsem nastoupila na Jihočeskou univerzitu, na obor, o kterým jsem si myslela, že bude pro mě ten pravý, úspěšně jsem prošla přijímacím řízením v cizím jazyce a dostala jsem se do první dvacítky úspěšných s úžasným počtem bodů, které jsem upřímě neočekávala. Potěšilo mě to a i polichotilo, co si budeme povídat... Tak jsem nastoupila, po prvním semestru jsem pomalu začala poznávat život na vysoké škole, byla jsem z toho špatná, protože jsem snad nikdy nedokázala nic flákat a zodpovědně se snažit. Po prvním zkouškovém jsem věděla, co je to vysoká škola. Zhroucená a vyčerpaná jsem prošla do další části, přesněji do 2/6 mého vysokoškolského života. Ale i zklamaná, protože to nebylo, to co jsem chtěla ve skutečnosti studovat. Představili to úplně jinak, velké zklamání! Přišel druhý semestr a i jím jsem se úspěšně prodrala i když s větší ztrátou na kreditech, ale prošla jsem! Šťastná a opět totálně vyčerpaná jsem dokončila druhý semestr v září. Vzhledem k tomu, že mě můj obor nenaplňuje a vyloženě nebaví, protože jsem se v něm vůbec "nenašla", tak to studuju jen kvůli titulu a tomu problematickému statusu studenta... Jo, vlastně kvůli tý španělštině taky. Ale za ten rok jsem se snad vůbec nezlepšila, i když se doma člověk snaží, čte, poslouchá songy a kouká na filmy v cizím jazyce, ale ani gramatiku jsem nepodcenila. Prostě a jednoduše, nehla jsem se z místa. To s čím jsem tam přišla, zatím žiju, možná nový slovíčka... Po prvním semestru jsem chtěla skončit, na tohle nemám, mi běželo hlavou. Teď mě to už naštěstí přešlo a končit nechci, vím, že bych toho pak litovala. Budu pokračovat dál a uvidíme, jak se ke mě osud postaví a kam mě bude směrovat, doufám, že teď jsem se už dala správnou cestou.


Nejistota je depresi přinášející věc, pocit, který je nesnesitelný, nejistý a plný negativních věcí. A proto, když jsem zjistila, že mě tohle vůbec nenaplňuje, šla jsem si po svém. Co by mě vlastně bavilo? Co chci? Co? Jenže v mé hlavě se stále nic neozývalo! Jsem na tom špatně, pomyslela jsem si, vždyť ani nevím, co vlastně chci od života, co chci studovat a čím chci být! Jasně, mám jasno v tom, co bych dělat nemohla a na co nemám. No, nemám bych říkat neměla, možná bych měla, ale... Tak jsme pokračovala v pátrání, co bych chtěla studovat a když jsem vybrala, tak jsem opět prošla přijímacím řízením. Opět úspěšně, 17 ze 180 uchazečů je skvělé! Měla jsem ze sebe radost. Ale celé prázdniny jsem se trápila s tím, zda mám studovat jednu či druhou školu, která mě bude naplńovat, bavit atd... Má nerozhodnost je velká, bohužel a možná i bohu dík ☺. Nastoupila jsem na druhou školu. Jdu si za svým a po prvních 2 prosezených dnech na dálkovém studiu ve škole jsem zjistila, že tohle by už konečně mohlo být to, co mě bude bavit, zda živit nevím, ale vezmětě si to z racionálního hlediska. Děláme to, co jsme kdysi vystudovali? Odpověď je překvapující a jednoznačná, ne!

Nechci se vzdávat, dobrovolně končit a vše zahazovat za hlavu. Nechci se z toho ani zbláznit. Chci konečně vědět, znát to, co mě naplňuje a baví. Chci být v něčem dobrá, vynikající a skvělá!

A proto si jdu za svým snem, ovládat španělštinu na C1! Mám na to, hlavní je si věřit, makat na sobě a snažit se. Dobrým pomocníkem je motivace, především i podpora, když je podpora, jde to samo. Bohužel, má podpora, která mě motivovala, už není. Jedna zpráva a co dál? Co dál??? 23.9 se mi to začalo všechno hroutit. A tak začínám pomalu tápat po tom, co od života ve skutečnosti chci...

Právě si připadám jak na horské dráze, jednou jsi nahoře a podruhé zase dole. Jojo, život píše příběhy.
A proto si pořád říkám, nevzdávej se a bojuj! Kéž by mi to pro jednou vydrželo...

Todo tiene su hora

3. září 2015 v 20:05 | Diddlinka |  Sdělení
Todo tiene su hora
"Vše má svůj čas"

To si říkám pořád, protože teď těch věcí, které se v poslední době posr*** bylo dost. Dost? Ve skutečnosti hodně! Nebudu vás tady zatěžovat svými problémy, protože ty jsou mé...
Když obrátím list, mám skvělé kamarády, kteří tu byli se mnou, podpořili mě více než má rodina a to potěší! ☺ Prázdniny jsem si díky nim hodně užila a zvedli mi náladu na dny strsu, které mě čekaly (už je mám za sebou, naštěstí).
Ozval se mi kamarád, že už konečně dokončili se skupinou desku a vydali svůj první a druhý video klip, když o tom před 5 lety mluvil, nezdálo se to pravěpodobné, ale jakmile opustil toledskou křesťanskou školu pustil se se vší verbou do muziky! A jsem ráda, že se mu/jim daří, proto tu zanechám odkaz na jeden klip, užijte si ho:


Chtěla bych si splnit jedno přání a naučit se tancovat salsu, rumbu a batchatu (nebojte, toto není nadávka ☺), ale bohužel můj ne tak super rozvrh se mi kreje se všema hodinama pro začátečníky :( Tak třeba příští semestr...

Mějte se fajn,
třeba za delší dobu zase u jednoho článku.
N.