Říjen 2015

Spectre

30. října 2015 v 18:24 | Diddlinka |  Něco o majitelce tohoto blogu :) ...
Spectre - James Bond 007

A je to tady, premiéra v Londýně už proběhla, ale v Čechách se teprve chystá předpremiéra filmu. Ano, předpremiéra filmu, který už běžel, vtipné, že? ☺ Ale co, už se těším až hodiny ukáží 22:00 ve středu v podvečer a já budu sedět v kině na této "předpremiéře". James Bond je prostě srdeční záležitost, akční a svůdná dramakomedie v kombinaci s akčním thrillerem...

Co očekávat od nové bondovky?
-Ani sama vlastně nevím, co čekat, ale to je asi správně. Kdybych tušila, byla bych zklamaná, že by nebylo co nového objevovat. Jsem taky zvědavá na to, jak navážou na předchozí díl Skyfall a zda se Bond setká s nějakým svým přítele-nepřítelem v jedné osobě, ze své minulosti. Také se těším, kam nás film zavede, jaká exotická či sněhem pokrytá místa uvidíme, jaké bohem zapomenuté vesničky zdemoluje atd...
Už z ukázky víme, že se děj filmu bude odehrávat v Mexiku a Anglii, pak také v nějaké zasněžené krajině, že by zase Rusko? ☺☺☺


Občas je fajn si udělat radost!
Mějte se,
Naďa

Enamorarse a...

16. října 2015 v 19:48 | Diddlinka |  Sdělení
Enamorarse a...
Zamilovat se do...

Kdy jste mohli říct, že jste si něco zamilovali, v tomhle případě nemyslím někoho, ale něco, věc, film, seriál atd... Já jsem si v poslední době hodně oblíbila hudební skupinu z Madridu s velice zvláštním názvem Dvicio, nedokážu říct, co to znamená, jak bych to přeložila, možná vicio jako zlozvyk, ale co tam znamená to D netuším. To je fuk. Mě se prostě líbí jejich texty, videa jsou také vtipné a vkusné.
Mojí oblíbenou písničkou je song Paraiso - biblický ráj (volně přeloženo), až tedy na dlouhou úvodní část, kde čekáte, kdy se začne zpívat skvělé. I když skoro to minutové nic vypovídá hodně o ději songu ☺

Překlad:
-Chtěla bych vám něco říct.
-Co se děje, zlatíčko?
-Někoho jsem k nám pozvala. Chci, aby jste ho poznali.
-Je to kamarádka z univerzity?
-Kluk ze sboru?
-Jmenuje se Andrés.
-Andrés! Nic o něm nevím, ani neznám jeho rodinu.
-Zlatíčko, chceme pro tebe to nejlepší.
-Tenhle kluk nikdy nevkročí do tohoto domu!
-Proč? Chtěla jsem, aby jste ho jen poznali!
-Už dost! Ana!


Tvůj otec mě nechce ani jednu minutu v měsíci,
Tvá matka ti zakazuje slovo Andrés!
Květiny pro ni přišli pro něho,
A netváří se, že by se cítil líp.

Je něco, co nevíte, nechte mě to vysvětlit,
čím více to budete zakazovat, tím více se jí to bude líbiti,
Změňte svou přísnou tvář a nechejte mě projít,
odletím s vaší dcerou někam jinam.

Můj božský ráj,
je tvůj,
jsme v něm.
Kde jsem s tebou.
Můj božský ráj,
je tvůj,
jsme v něm.
Nic není takové, jako být s tebou!

Promiňtě, že vám říkám, že nemohu zůstat,
bez políbení vaší dcery, nevydržím dlouho.
Vyschlo mi v puse a vše je špatně,
ztrácím se mezi lidmi a nemohu popadnout takt.

Je to tak absurdní, že se nedá nevidět,
že už není holčička, ale žena,
mysleli jste si, že to bude jednoduché zastavit,
ale odletěla do ráje s Andrésem.

Můj božský ráj,
je tvůj,
jsme v něm.
Kde jsem s tebou.
Můj božský ráj,
je tvůj,
jsme v něm.
Nic není takové, jako být s tebou!

Vím, že vy jste její rodiče,
a že nemyslíme stejně,
ale vaše dcera už vstoupila do ráje,
a vyprávěj matce, že si prostě musí zvyknout.
Protože mě tu uvidí častějc,
když zazvoním u dvaří.

ůj božský ráj,
je tvůj,
jsme v něm.
Kde jsem s tebou.
Můj božský ráj,
je tvůj,
jsme v něm.
Nic není takové, jako být s tebou!

Jestli nerozumíte mému vychování,
snižte ze svých návyků,
nikoho to stejně nezajímá,
Tohle je Andrésův ráj!

Když nenajdeme způsob,
tak se neumírá,
ale jako první vám odejde dcera,
s cílem: Andrésův ráj.

Mějte se hezky, krásný víkend.
Pa Naďa
PS: Song je volně přeložen, berte na to ohled, kopírujte jen se zdrojem, dalo mi to práci ☺. Dík!

Studuju portugalštinu, no a?

5. října 2015 v 20:38 | Diddlinka |  Něco o majitelce tohoto blogu :) ...
Je to nezvyklé, ale tenhle nadpis zní jako velké přiznání. Ano, doopravdy jsem se rozhodla studovat portugalský jazyk.

Proč ne? Ke své španělštině, angličtině a částečně i němčině přidávám po letech portugalštinu. Teď se asi ptáte, nespadla z višně? Ne, nespadla jsem, v tom vás ujistím. Jen má univerzita chce mít vysoce vzdělané lidičky, tak musí její studenti, konkrétně studenti mého oboru, zapisovat povinně třetí cizí jazyk! Proč si nemůžeme zapsat slovenštinu? ☺ To není podle našich profesorů "cizí jazyk". Chjo! Tak jsem chtěla italštinu, takový to krásný jazyk, v nabídce je, ale neotvírá se, super, co teď? Ruština je plná, francouzština nehrozí (nikdy mi to nešlo) a němčina se jede od B1/2. Super! Tam jsem někde skončila, kurz je veden především mluvenou formou a já nemluvím...

A co teď? Tak půjdeme cestou nejmenšího odporu, portugalština! Čekala jsem úvodní hodinu o tom, co kurz obnáší, jak to je s kreditama atd., prostě klasika jako na všech úvodních hodinách. Přišli jsme a ve třídě jsou dva lidé, které nikdo z nás nikdy neviděl. Učí nás dva externisti, česka a portugalec, který mluví skvěle anglicky, máme hodiny vedené anglicko-portugalsko-česky, česky z té nejmenší části. Jop, bude to komedie. O svém dalším postupu vás budu informovat. Jediné plus to má, lektor je pohledný, milý a sympatický ☺☺☺

Chci ovládat alespoň 3 jazyky plynule, tak na tom makám. Uznejte sami, že se to v cívíčku pak krásně vyjímá ☺ a ukončení nějakou zkouškou je ještě lepší, ale to snad někdy příště...
Španělština
Angličtina
Portugalština
Němčina

Držte mi palce, tohle bude harakiri ☺☺☺
Naďa

Jak jsem se málem stala depozitní tetou

3. října 2015 v 22:03 | Diddlinka |  Něco o majitelce tohoto blogu :) ...
Dnes je velice moderní pomáhat, hlavně to všude říkat, jak a čím, kde a komu pomáhám. Ale kde najdeme tu opravdivou pomoc, která je občas potřeba. A to nejen pro lidi, děti či zvířata.

Jdete na kafe a dotyčný vám vypráví, jak by strašně rád pomáhal a dělal tohle a tamto pro dobrou věc, ale když přijde na lámání chleba a je čas na tu pravou pomoc, tak záhadně zaleze do své ulity a jeho lenost přemůže veškeré vysněné ideály o pomoci. Pak přijde kupa výmluv, proč právě nemůže a jde to od desíti k pěti. Zamysleme se konečně! A přestaňme říkat, že pomáháme a začněme konat! Nikdy není pozdě!

Je zajímavé kolik lhostejných lidí žije mezi námi. Myslíte, že máte nejlepší kamarádku/ kamaráda, se kterým si báječně rozumíte a pak přijde na takovouhle věc a divíte se čeho je schopen. Mohu uvédst pár příkladů ze svého života... Vyberu asi ten jeden, který je dosti aktuální. Za pomoc se mi dostalo jen výsměchu...

4.10., je mezinárodní den zvířat. Už dlouho na FB sleduju stránku Kočky ČB, kočičí depozitum v Budějovicích. Líbí se mi, jak jsou tito lidé zapáleni pro dobrou věc, berou si do svých domovů, kočky, kocourky, koťátka - opuštěná, zbýdačená, nechtěná, ztracená atd... a poskytují jim skvělou péči, léčbu, pomazlení, plný pupík a teplo domova. Jsou pospolu s dalšími kočičkami se stejným osudem. Do depozita přijímají kočičky, snaží se je vyléčené udat lidem, kteří jim poskytnou nový domov s předpokladem lepšího nového začátku. Pomohla bych, zaujla mne jedna kočička, která se jmenuje stejně jako já, Naděnka ☺. Jenže už máem doma jednu kočku, od koťátka, ze zverimexu a druhou nalezenou na nádraží, to je ale kocourek. Naděnku potkal stejný osud jako našeho kocourka: http://diddlinka123.blog.cz/1501/prvni-rok-s-nami
Bylo těžké říci NE! Tři kočky doma? To už nezvládneme!

Další nápad, MATERIÁLNÍ VÝPOMOC. Rozhodly jsme se, že kočičkám a kocourkům přivezeme něco dobrého ☺ granulky, konzervičky, kapsičky a kapsičky pro koťátka - Junior. Sjednaly jsme si schůzku s paní z depozita, předaly dobroty a podrbaly malý přítulný šmudlíky, asi 8 týdení koťátko a jednoho kocourka, který utrpěl zlomení ocásku, ze kterého se zatím dostává úspěšně.
A pak to přišlo! Paní začala mluvit o tom jak to tam chodí, jaké jsou typy depozit a jak je to s odběrem kočiček atd... Zželelo se nám jich, tak jsme domů odcházely smutné, částečně zklamané, jak jsou lidi lhostejní a sobečtí ke svému okolí. Dokonce jsme začaly uvažovat o přechodném depozitu pro kočky po kastraci a po operacích, ale já bych nemohla. Sžila bych se s nimi a bylo by mi líto, kdyby musely pryč. Takže jsem naštěstí od pozice depozitní tety vyléčena! Chceme je nadále podporovat materiálně, možná finančně, přemýšlíme o virtuální adopci Naděnky, ale udělat tetno krok, chce hodně uvážení...

A abych se vrátila k tomu, co jsem už nakousla na začátku, že jsme podpořily kočičky materiálně, se mi má kamarádka odměnila výsměchem, když jsme si o tom psaly. Nikdy bych tohle neřekla do člověka, který jezdí jako dobrovolný vedoucí na dětské tábory, dělal v různých centrech pro děti z dětských domovů... Jo, tak to asi nebylo z lásky k dětem, ale z lásky k penězům... Přijde mi zpráva typu: " hmm... kočky to nejí, tak posíláš jo?" Ano, zklamala jsem se v dalším člověku, ale stále nám dobrý pocit z toho, že jsem někomu mohla pomoc ☺☺☺
Na komenář: "No, když si to myslíš, tak asi to mysli, ty naše sežerou všechno a to, že jsme chtěly vypomoct jinde tím, že koupíme nové, nenačaté granule, konzervičky a kapsičky a tak, je náše dobrá vůle... Dovezeme jim to a oni to zužitkují, jak v depozitu, tak v koloniích, kam jezdí denně pravidelně krmit, to už je na nich jak s tím naloží... Jeden dobrý skutek, když si už třetí kočku vzít nemůžeme."
Odpověď: "Tak to se hluboce omlouvám, že jsem se vás dotkla drahá"


Naďa