Prosinec 2015

Nadamos en tromentas

5. prosince 2015 v 23:36 | Diddlinka |  Sdělení
Nadamos en tormentas
doslova přeloženo, plaveme v bouřích,
volně přeloženo mácháme se ve svých problemech.

Další článek inspirovaný písničkou od mého kamaráda.Tentokráte song, který mě inspiroval něco napsat a přispět sem, aby se to tu hlo, po těch pár měsících mé nečinnosti. I když za poslední dobu se přihodilo tolik věcí, že by i možná bylo o čem psát, ale nějak není čas.
A proto vám teď představuju song Re-evolución od skupiny Psicología Inversa. (Je zase španělsky ☺, co jiného se ode mne dá čekat?)


Co jinak u mě nového? Nic, stále při starém.

Škola, běhám z jedné do druhé, zatím stíhám (což se divím), v rámci možností stíhám, dělám věci do brzkých ranních hodin, smolím jednu seminárku za druhou a pokouším se přežít ve vysokoškolském životě. Je to náročné. Teď mi to na týden překazila nějaká nemoc, asi chřipka. Dala jsem si krásný týden prospěšného odpočinku a relaxu a pak se vrhla opět do školních povinností, kterých bylo nad hlavu. Zjistila jsem, že mé téma na poslední seminárku není úplně vhodné, tak vybírám z dalších nějaké to "vhodné", i když jedno horší, jak druhé... Co s tím? Doufám, že na to přijdu do Vánoc a něco inteligentního sepíšu a po Vánocích odevzdám... Doufám!

BTW: Song pochází od skupiny s překladem "Obrácená psychologie" originální název! Občas si tak připadám, že ve všem hledám zbytečné složitosti, komplikace vidím ve všem a říkám si, kdy na mě někdo přijde s obrácenou psychologií. Když u ž jsme u psychologie, tak z tý mám zkoušku, někdy v lednu, únoru, netuším ☺

Taky jsem se "omylem" ocitla na koncertě Michala Davida u nás v Budvar aréně... To je tak, když někomu koupíte dva lístky k narozeninám a nakonec s ním musíte jít vy, protože dotyčný číslo dva nemůže... Nechtěla jsem jít, přiznávám, ale nakonec jsem si to užila. Není to hudba "mého mládí"... Jen mohu říct, že ho obdivuju, že dokáže udělat takovouhle šou. Když jsme šly do Budvar arény, tak jak jinak než pěšky, lilo a já odborník jsem si vzala vysoké podpatky, nohy mě nebolely, ale mohla jsem zvolit vhodnější obuv... Po cestě k náměstí jsme potkaly Míšu Davida ☺☺☺ Já měla v hlavě jiné myšlenky, než se zrovna koukat, kde je kdo. A matka mi povídá: "Vidíš?" A já jak blb se ptám: A co?" Vypadaly jsme vyloženě nenápadně... a nebyly vůbec slyšet. Po tomhle mi bylo vážně blbý dojít si pro podpis a kord fotku... Příště musím být víc při smyslech a koukat kolem sebe :D

Mějte se krásně a užijte si druhý advent.
Naďa