Květen 2017

Krems, Melk a plavba po Dunaji údolím Wachau

26. května 2017 v 12:16 | Diddlinka |  Výlety

Krems, Melk a plavba po Dunaji údolím Wachau


S dalším mini cestovatelským zážitkem se dostaneme do Horních Rakous a konkrétně vinařské oblasti Wachau, kterou protéká Dunaj (Donau). Jeden den o víkendu bohatě stačí. Hlavně je dobré vychytat počasí, ať z toho něco máte. Ale bohužel to si dopředu neobjednáme. Teď zpět k zeměpisným údajům, pro malé upřesnění jsem si opět připravila mapičku, kde jsem vyznačila úsek, který jsem navštívila.


Plavba po Dunaji byla hezká, první hodinu a půl určitě, ale pak jsme se dozvěděli, že celá plavba trvá tři hodiny! K tomu se zatáhlo a začalo neskutečně foukat a bylo načase opustit místa na vrchu a schovat se v zakryté části... Zbylou hodinu jsme strávili postávající za okny v teple a těšili jsme se až připlujeme do Melku. Po cestě bylo plno krásných výhledů (jsou vyznačeny v mapě).

Nahoře vlevo je Dürnstein, barokní kostel a na kopci pevnost, nahoře vpravo vidíme vesničku Weisskirchen, která vůbec nemá bílý kostel, jak název hlásá. Dole vlevo Spitz a pohoří a na poslední fotce vidíme Emmersdorf an der Donau.


Šťastný jsme připluli do Melku, na panoramatické fotce je vidět, že se počasí umoudřilo a vysvitlo nám sluníčko. Opactví Melk se pyšní zahradami a krásnou kaplí, která je bohatě zdobená. Je krásně opraven a udržován, protože je to památka UNESCo, na kterou jsou rakušáci pyšní. Dalším bodem, kterým se Melk může pochlubit je to, že se zde natášel kousek filmu Jméno Růže, podle stejnojmenného románu od Umberta Eca.

Pilotem na čtvrt hodiny

12. května 2017 v 20:47 | Diddlinka |  Něco o majitelce tohoto blogu :) ...
Chtěli jste si někdy vyzkoušet let letadlem a vidět vše z první ruky? Někdy nestačí jen chtít, ale také pro to něco udělat, obětovat a vystoupit mimo svou konfortní zónu. Když se tak stane, tak dobrodružství je na cestě. Nebo spíše řekněme, když najdete šílenou výzvu a musíte si jí prostě zkusit ať se děje, co se děje!

Jednou takovou akcí byla akce na Hosínském letišti, zkušební lety pro budoucí plachtaře. Ta představa, že to letadlo nemá motor byla docela šokující, jak to může lítat? To je asi první otázka, která se vynořila v mé hlavě ☺ Ale abych to zjistila, tak se do toho prostě musím vrhnout a bylo to, přihlásily jsme se s kamarádkou, které se zpočátku tenhle návrh moc nezamlouval, ale nakonec, proč ne? Žijeme jen jednou a po prožitém společném šoku s názvem Belgie jsme se do toho vrhly společně. Pak zbývalo už jen čekat až přijde termín, na který jsme se zapsaly a hurá do oblak!

Celý tenhle vtip začal společnou schůzkou, kde jsme obdrželi nějaké základní informace o letišti Hosín, leteckém klubu a finanční náročnosti lítání. Pak se skupina částečně vystrašených účastníků přesunula k prvnímu letadýlku, kde jsme dostali podrobný popis letadla, různých páček, na co šahat máme a na co ne, pak nám ukázali jak se leze do padáku a jak se všechny ty popruhy zapínají a nakonec instruktáž byla zakončena správným nástupem a výstupem z letadla. Byl nám představen instruktor a taky pilot prvního letadla, který nás měl za úkol dostat do vzduchu a pak odpojit a nechat nás "napospas" větru a proudům vzduchu. (Jestli toto čte nějaký zkušený letec, tak rovnou říkám, že odbornost tady nenajdete...) A pak už na startu se objevil první stroj a první odvážlivec.

Moje odvaha se dostala na řadu jako čtvrtá, nastoupit na dráhu, zakurtovat se do padáku a pak správně skočit do letadla, určitě se tomu říká i jinak, ale odborník na toto nejsem. Důkladně mě tam zakurtovali a pak už jen zaklopit a přivázat jedno letadlo ke druhému a hurá na dráhu na start. Doteď jsem byla ještě klidná... Vrtule vedoucího letadla se roztočila a začalo být ouvej, lano se napnulo a cuklo to a už jsme jeli... Po chvilce to začalo krásně stoupat. Vlastně nic až tak extra strašnýho, přirovnavala bych to asi ke klasickému vzletu, jen to víckrát cukalo a škubalo, zrovna se začal zvedat trochu vítr, ale ještě to bylo ok, pak to začalo zabočovat a v tom krásném obloučku se odpojilo lano. Hodilo to s nami pěkně, docela jsem se lekla, ručičky na budíkách ukazovaly tolik čísel... Prý jsme nabrali nějaká špatný proud, ale když jsme se po velice nakloněné otočce dostali do správného proudu vzduchu, tak už to začínalo být lepší. Krásně začalo svítit sluníčko a vyskytl se mi krásný výhled na Hosín, Hlubokou, v dálce pod šedým mrakem vyhlížely věže Temelínu, také jsem viděla malé vesničky v okolí, krásnou stavbu dálnice ☺. Výhledy úžasný, kdybych mohla, kochala bych se, ale přece nemůžu odmítnout nabídku, že si to můžu zkusit! Následovala jsem instrukce od instruktora a zkusila jsem si rovný kousek letu, vzdorovat těm proudům bylo vážně těžky, takhle citlivý, malinko doprava, doleva a už člověk se stáčel, tam kam rozhodně nechtěl ☺ pak jsem si vyzkoušela pár koleček, ty se mi zdáli docela jednoduchý, ale ono obkroužit správně kolečko, aby to bylo kolečko a nabrat ten správný proud, vítr atd nebylo úplně jednoduché, jak se na první pohled ze země zdálo... Pak jsem stroj vrátila do rukou zkušeného pilota a chystali jsme se na přistání. Udělalo to hups a pocítila jsem takový divný stav, prej to byl stav beztíže, ale hned to bylo dobrý. No a pak se předemnou ukázala dráha a mohli jsme klesat. Ti předemnou měli tak krásná přistání, takže na mě čekalo něco jiného, takové trošku tvrdší, křídlem jsme vzali i dráhu, tý trávy tam bylo prostě málo no ☺☺☺

A teď pár střípků z dnešního zážitku: