Červen 2017

Poland low cost 2/2

21. června 2017 v 14:23 | Diddlinka |  Cestovatelská rubrika
Tak je u mě zvykem, tak pokračování bude už jen s fotkama, protože předchozí článek byl textem vyčerpávající až až... Ale kdyby jste měli zájem si počíst mé zážitky, tak více zde: http://diddlinka123.blog.cz/1706/poland-low-cost-1-2

Bylo těžké z tolika fotek vybrat těch pár top a těmi vám všem představit Polsko, takže představuju Polsko z mého úhlu. Ale doufám, že jsem vybrala správně.

Katovice - cihlová katedrála


Velička a Solné doly

Poland low cost 1/2

21. června 2017 v 14:23 | Diddlinka |  Cestovatelská rubrika
Neuplynulo ani pár dní od mého návratu z Vídně a ihned jsem přebalila batoh a s krosnou jsem vyrazila na 4 dny do Polska. Má cesta trvala déle, měla jsem zastávku ve Frýdku Místku, kde jsem se stavila pro mou spolucestovatelku. Po mém příjezdu do Frýdku Místku jsme si daly nenáročnou turistiku po Místku (leží na Moravě) a i po Frýdku (leží ve Slezsku), trocha zeměpisu nikdy neuškodí! ☺

Polsko - Katovice, Krakov, Velička a Vroclav


Má cesta tam začala asi kolem 8 ráno, kdy jsem se vydala vlakem na Prahu a z Prahy krásně luxusně Penolínkem až do Ostravy. Cesta byla dlouhá, do Prahy to neutíkalo, vlak měl zpoždění a jen stres, že ten přestup nestihnu. Neuklidnilo mě ani to, že v Praze mám asi hodinu na přestup. Jenže ve vlaku jsem zjistila, že jsem si zapomněla papírové kapesníčky, vlhčené ubrousky a další potřebné věci na cestování. Prioritou bylo v Praze koupit alespoň ty šňuptychly. Což se mi podařilo, protože zpoždění bylo nakonec jen 20 minut. Ale pozorovat ten čas, jak plyne a vlak stojí a stojí a to nejste ani v Táboře, je docela deprimující. Nikdo nikomu nic neřekne. Pak se člověk dozvídá, že máme poruchu a z poruchy, že jedeme jen na jeden zběrač. Super! Jediná otázka v mé hlavě byla: "stihneme to do Prahy včas?" Doufala jsem, že ano. Po rychlonákupu jsem už na odjezdových tabulích hledala Pendosvini, nikde nic, odjezd za 10 minut... Mezitím mě zdrželi svým dotazem čtyři Španělé, odkud jede vlak do Vídně. To poslední, co jsem vážně chtěla hledat byl vlak do Vídně ☺ Ale našli jsme ho a mě tam vyskočilo konečně nástupiště. V tu chvíli se sebral dav nervozně vyčkávajících lidí a houfem jsme se hnali na páté nástupiště. Schody nejely! Vlak nikde! Pár minutek před odjezdem se přihnalo Pendolino. Na mé místence jest psáno vagón číslo 5, ironie předpovídající celou atmosféru plánovaného tripu?

A proč? To na konci či v průběhu článku. Poračujeme dále v cestování vlakem. Počkejte! Já vlastně zapomněla zmínit, že celý tento výlet byl vlakem! ☺☺☺
Po ulovení správného Pendolína začala druhá část mého, ještě solo" dobrodružství. Možná mohu říct, že vlastně tohle celé bylo moje solo dobrodrůžo... Když jsem vystoupila v Ostravě z krásně vyklimatizovaného vlaku bylo to jako by mě někdo profackoval. Dusno, smrad a asi i smog či co tam maj. V hlavně se mi honilo: "Čeká tě za odměnu ozdravný pobyt v Třeboni." ☺ Vidina asi 12 minut na přestup na nádraží, kde jsem v životě nebyla byla supééér! Nástupiště všude možně, to mé nikde. Proč někdo označí nástupiště 5 a přitom to přijede k nástupišti 4, tak to do dneška nepochopím, jiný kraj, jiný mrav. Uřícená jsem přiběhla k vlaku, raději jsem se optala, zda to jede do F-M a skočila do něj, přesně na čas. A už byla předemnou cesta do F-M.

V F-M jsme si přošly památky, moc jich tam není, náměstí, něco asi jako zámek, radnice, park a samý kostel... Při naší výpravě do města nás zastihnul přívalový déšť, který neustával přes 20 minut. Skrčený na autobusový zastávce jsme čekali na bus, když přijel, spustil se snad ještě větší slejvák... (V Budějcích byo celou dobu hezky, achich)

Druhý den začalo polské dobrodružství. Brzké vstávání a výprava se na nádraží, obstarání jízdenek a hlavně první náznaky, že budu potřebovat pevné nervy. Vlak do Ostravy jsme stihly včas, měl výluku. Super. Ale vše ok, nakonec jsme na nástupišti ještě čekaly na IC (intercity), které jelo z Prahy až do Varšavy. Naše cesta končila v Katovicích. Dle mého názoru, strategicky umístěné místo pro návštěvu Katovic, Krakova, Veličky a Vroclavy (článek bude obsahovat počeštělé výrazy). Vzhledem k tomu, že celá tato organizace byla na mě a druhá strana nespolupracovala se ukázalo dotazem, kde budeme spát. Kdybych neposílala wordový dokument se všemi info... Budiž. Ubytování bylo pro mě úplně dostačující, jeho obsazenost trošku divná, ale za ty peníze, super pro dvě studentky. Dva pokoje měli sdílenou koupelnu, což bylo dobré než ji sdílet s celým patrem... Doknce tam byla i kuchyňka, což na bookingu nepsali. Vybavení bylo ale žalostné. Žádné hrnce, žádné talíře, nějaká vidlička ani hrnečky žádné. Jak si chcete uvařit těstoviny k večeři nakoupené po večerní procházce Katovic? Následuje úplně stupidní návod s velkými prvky improvizace ☺
Jak jinak než improvizovat. Najdete si docela ucházející pánev, nepřipečenou. Dáte převařit konvici vody a hledáte alespoň jeden talíř a vidličky, když se vám to povede, budete toto poctivě ulovené nádobí hájit vlastním tělem v případě nouze! Když už je voda převařená, vezmete konvici, alespoň vypaříte vidličky, talíř a pánev, ve které budete nadále vařit těstoviny! Jar v těchto bojových podmínkách je luxus! A to samé sůl. Takže když nalejete do pánve vodu a nasypete těstoviny, budete v houbi duše doufat, že se dají sníst i neslané. Kdo má vědět, jak chutnaj polský těstoviny z Carrefouru?
Když se zdá, že těstoviny vypadají přiměřeně velké, tedy uvařené, je čas na bojový úkol číslo dvě. Slejt je... Bez sítka, cedníku a neopařit se při tom, ideálně. Pak z kuchyňky o patro výš utíkáte na pokoj s vařící pánví a poctivě nakradeným vybavením pro romantickou večeři ve dvou za západu slunce ☺ V každé kuchyňce visí celude s tím, že se nádobí nemá odnášet na pokoj. Kdyby to každý dodržoval, bylo by ho tam zajisté více... Po vydařené večeři spokojeně usnete.

Katovice, jako město nestojí za moc obdivu, plno kostelů se zde dá obdivovat, hlavní nákupní třída také, pár parků, moderní centrum a to je vše, ideální procházka na jedno odpoledne.

Expres trip to Wien

21. června 2017 v 12:10 | Diddlinka |  Cestovatelská rubrika
S dalším cestovatelským dobrodrůžem se podíváme do Vídně, bohužel o nějaký ten týden opožděně. Momentálně se na mě valí plno povinností, ale jak už praví název, bude se jednat o další extrémně krátký vejletík.

Vídeň mám už zmapovanou z předchozích let velmi dobře ☺ Prátr, jezdeckou školu, Hofburg, náměstí Hrdinů a mnoho dalšího, ale to poslední, co na mém seznamu z Vídně a okolí chybělo byl Schönbrunn. Pro ty, kteří netuší, co to je, tak upřesním, že se jedná o královský palác s nádhernými zahradami a parkem, kde se dá najít plno míst, odkud je Vídeň jako na dlani. Když k tomu přeje počasí, dá se dohlédnout na Katedrálu sv. Štěpána, tudíž přímo na centrum. Prátr z této oblasti neuvidíte, možná jen v dáli vysokou budovu OSN, která tvoří takový jednoduchý styčný bod celé Vídně, pro mne ano. Park má mnoho zajímavých i nudných zákoutí, záleží na člověku, ale myslím si, že si tam každý návštěvník najde to své. Především růže hrající tisícem barev a různých vůní, v tuto dobu mi to přišlo až omamné, slunce svítilo, ba pařilo a už kolem 11 se roztrhly šedé mraky a vyjasnilo se. Pokud se vydáte do první části zahrad, tam kam půjde dav turistů a hlavně těch japonských se selfíklackama, raději počkejte, vyplatí se to. Vychytat období, termín a čas, kdy jich tam bude málo je těžké, kord teď v turistické sezóně, ale plno lidí nerado vstává ☺ tak třeba po ránu! Kromě růží v parku naleznete různé altánky, zákoutí z tůjí a poté i větší památky, jako různé obelisky a památníky, sochy a dokonce i labyrint. Bohužel je placený, drahý až až a za ty dvě dostupné bludiště to vážně nestojí. Je tam i dětská zóna, ale co si budeme povídat, pro nás to už není ☺☺☺
Já v parku strávila skoro 5 hodin, je to příjemná procházka, která se dá vykonat i za ostráho slunka. Většinu cest kryjí stromy. Možno je v parku sehnat i turistický vláček, který vás proveze celým parkem, o cenách nevím, pěšo je pěšo. Další variantou je objednat si kočát tažený koňmi.

Schönbrunn

Hofburg

Zahrady v Schönbrunnu

Mějte se krásně, cestujte a užívejte si léta.
S pozdravem Naďa